První čtení: Skutky 8, 26-40 Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gazy.“ Ta cesta je opuštěná. Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. To místo Písma, které četl, znělo: ›Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‹ Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.
Druhé čtení: 1. Janův 4, 7-21 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha“, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.
Evangelium: Jan 15, 1-8 Ježíš řekl: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“
Milí bratři a sestry, pokoj vám!
Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží! Je to krásné vyznání a jsem moc ráda, že ho mohu sdílet s vámi. Na dnešní bohoslužbu máme nádherné texty. Každý z nich by vydal na několik kázání.
V prvním textu ze Skutků apoštolských se setkáváme s etiopským dvořanem. Získal svitek Božího slova a nerozumí mu. Pán ale zná srdce hledajících – jak je psáno: kdo hledá, najde – a posílá mu pomoc. Duch svatý zasahuje a posílá toho, kdo je vnímavý k Božímu hlasu, slyší a poslouchá, a nechá se Duchem vést. Zde je to apoštol Filip, koho si Pán může použít, kdo může vysvětlit Boží slovo a pomoci tak k záchraně, a tím i k radosti. Etiopský dvořan je zřejmě připravený, rychle chápe, vidí při cestě vodu a hned touží po akci, po záchraně. Co brání, abych byl pokřtěn? Nic tomu nebrání, pokud uvěříme celým srdcem. A dvořan vyznává: Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží!Sestoupí k vodě, Filip ho pokřtí a dvořan jede dál svou cestou a raduje se. Duch svatý pak vede Filipa dál přinášet radostnou zvěst – evangelium (euangelion – dobré poselství).
Ve druhém textu píše apoštol Jan o Boží lásce. Láska je z Boha, Bůh je láska. Kdo miluje, ten se narodil z Boha a Boha zná. Boží láska se ukázala právě v Jeho Synu. Dobrá zpráva, dobré poselství, které měli učedníci šířit dál, je shrnuto v Janově evangeliu 3, 16: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A zde v dopise to opakuje: V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. A dále připomíná: Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
Milí bratři a sestry, jsou to úžasná slova. Také my vyznáváme, že Ježíš je Syn Boží. V úvodní části naší bohoslužby zpíváme: Bůh v nás a my v Bohu. Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Tak i my se máme milovat. Milujeme-li se navzájem, Bůh v nás zůstává a Boží láska dosáhla svého cíle. To je cíl Boží lásky – abychom se milovali a On v nás zůstával, abychom se všichni sjednotili v lásce – v Bohu, protože Bůh je láska. O tomto Božím cíli mluví i apoštol Pavel v listu do Efezu: Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny… když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal, že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. Efezským 1, 5.9–10. Jak jsme zpívali v naší písni č. 162 Jak rozkošné a milé, když bratří s druhem druh jsou svorni při svém díle a v srdcích jeden duch. A v poslední sloce Pak bude jedno stádce a jeden pastýř jen.
Cílem Boží lásky je jednota v Kristu, jistota spasení. Když zůstáváme v Něm, nemáme se čeho bát. Boží láska zahání strach. Jako nás Bůh miluje, tak i my máme milovat své bližní. Ale nemůžeme milovat lidi tou pravou láskou bez Boží lásky. Snad bychom si měli připomenout, co je to láska. Čeština má pro lásku jen jedno slovo, řečtina, ve které jsou napsána evangelia, má pro lásku čtyři výrazy. Ve Wikipedii jsou vysvětlena takto:
- storgé znamená náklonnost nebo příbuzenskou lásku, jedná se o silný citový vztah bez sexuálního faktoru;
- erós (lat. amor) znamená lásku, která po něčem touží, směřuje k nižšímu;
- filia je vzájemná láska mezi přáteli; filos znamená také milý;
- agapé (lat. caritas,) je láska pečující a chce něco vyššího.
Právě slovo agapé, které již v soudobé řečtině není běžné, se stalo křesťanským pojmem, který označuje lásku Boha k lidem, lidí k Bohu i mezi sebou. A tak Jan připomíná, že máme od Pána přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. Nejde tu o něžné city, o náklonnost, příjemný vztah, ale o zájem o druhé, o péči, o to, abychom měli na mysli záchranu, spasení svých bližních. Ve Wikipedii se přímo píše: Odpovědět na Boží lásku činy laskavé péče o ty, kdo to potřebují, je zároveň největší důkaz lásky k Bohu. A Jan píše: Řekne-li někdo: „Já miluji Boha“, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář.
V našem dnešním třetím textu, v evangeliu, je Pán Ježíš jako vinný kmen, my máme být Jeho ratolesti, zůstávat v Něm a nést hojné ovoce, ovoce Ducha. Jak poznáme, že v Něm zůstáváme? V druhém čtení jsme slyšeli: Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A apoštol Pavel říká: Naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Ř 5:5. Proto zůstávejme při kmeni, čerpejme z něho sílu a nesme ovoce. Z dopisu Galatským víme, že ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Ga 5, 22–23 Na prvním místě je láska – agapé. Bez Kristova ducha nemůžeme nic, ani milovat. Bez lásky, bez Boha v sobě, nemá nic smysl. Pak bychom byli jako prázdné ratolesti, které budou vyhozeny ven. Ale my jsme čištěni Božím slovem, abychom nesli hojnější ovoce. Proto naslouchejme Pánu Ježíši, vnímejme Jeho hlas a věřme Mu celým srdcem.
A Pán Ježíš nám říká: Moje ovce slyší můj hlas, jsem rád, že jsi má ovečka a že mě slyšíš. Tvá identita je ve mně, jsem to já v tobě. Zůstávejte ve mně a já budu ve vás, pak bude do světa proudit má láska a Boží království bude růst. Cíl všeho je sjednotit se v lásce – já jsem ta láska, ta cesta, to bezpodmínečné přijetí. Jste mé milované děti. Smrt je pro vás zisk, budete u mě, ale potřebuji vás ještě tady. Přimkněte se ke mně a vaše ovoce bude zrát, vaše radost bude plná.
Neboj se, stádce malé, jsem s vámi, jak jsem slíbil, jsem s každým, kdo ve mě věří a kdo mi věří. Mám vás rád a ostatní je nasnadě. Amen.
Kázání 4. neděle po Velikonocích 29. dubna 2018