První čtení z Písma: 2. Paralipomenon 5, 6–7.13–6, 2 Král Šalomoun a celá izraelská pospolitost, která se kolem něho před schránou sešla, obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten. Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu, do velesvatyně, pod křídla cherubů. Trubači a zpěváci hráli a zpívali zároveň, aby Hospodinova chvála a oslava zněla jednohlasně; když se začalo hrát na pozouny a cimbály a jiné hudební nástroje, chválili Hospodina, protože je dobrý a že jeho milosrdenství je věčné. I naplnil oblak ten dům, dům Hospodinův, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Boží dům naplnila Hospodinova sláva. Tehdy Šalomoun řekl: „Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě. Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.“
Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 3, 9-11.16-17 Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.
Evangelium: Jan 15, 1–17 Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
Milí bratři a sestry, pokoj Vám!
Dnes je památný den naší církve. Připomínáme si, že 8. ledna 1920 se narodila jako součást velké obecné církve. O naší Církvi československé husitské věříme, že vznikla z milosti Boží proto, aby skrze ni byli do jediné svaté obecné církve přivedeni mnozí, kteří by jinak zahynuli bez spásy a v beznaději. Pro život křesťanů je nezbytný život ve společenství, je nezbytný duchovní domov, ve kterém slyší Boží slovo a spojují se v Duchu svatém. Proto vděčíme našim otcům zakladatelům za odvahu, s jakou se spolehli na Boží vedení a šli do nejistoty nových začátků, plni Ducha Kristova, na kterém postavili novou církev.
Bible má pro církev, pro společenství Kristových učedníků různá připodobnění – dnes jsme si četli Pavlův dopis, ve kterém mluví o Božím poli, o Boží stavbě, o Božím chrámu, v evangeliu jsme četli o vinném kmeni a ratolestech. Oboje musí mít pevný základ – a tím je Kristus.
Pavel píše: …jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.
Jsme Boží chrám, Boží stavba, je proto důležité, jak stavba pokračuje, zda pokračuje tak, jak se Bohu líbí a jak nás vede Kristův duch, nebo zda si něco stavíme sami, nějaké věžičky, ozdůbky, přístavby, které nejsou důležité, či zazdíme okna tam, kde mají být otevřena, a ničíme tím Boží dílo. Může být, že někdy roste stavba rychle, někdy pomaleji, ale podstatné je, aby to bylo podle Božího plánu. Vždyť už ve Starém zákoně je psáno: Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Žalm 127, 1.
Druhé dnešní přirovnání je k vinnému kmeni. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.Bez Pána Ježíše, bez Jeho lásky, nemůžeme učinit nic. Uvědomujeme si to? Jenom On dává život, jenom On nám připravil skutky, které máme činit. Ef 2, 10: Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.
Dovolte, abych vám přečetla komentář k výkladu Bible, který byl uveden na webu http://eretz.cz/2016/12/parasa-mikec-gn-411-4417-a-konec-svatku/ 30. prosince uplynulého roku: Když se schyluje ke konci lidského života a člověk se bude zanedlouho vyznávat ze svých činů na nebesích před nejvyšším Soudcem, tak mnoho let jeho života bude odpovídat pouze několika málo dnům. … Neboť se člověku započtou pouze ty dny, kdy se zabýval učením Tóry, modlitbami a plněním micvot. Ostatní dny jeho života, během nichž se člověk nezabýval plněním micvot, se ztratí, jako by nebyly. Tak se léta promění v dny.
Jednou jakýsi Žid přišel do jednoho městečka a navštívil tamější hřbitov. Když si prohlížel náhrobky, ke svému údivu zjistil, že všichni, kdo tam odpočívají, zemřeli velice mladí, dokonce mnozí v dětském věku 8, 10, 13 let atp. Nejstarší zesnulý měl na náhrobku vytesáno, že žil 42 let. Návštěvníkovi to nedalo a chtěl se dovědět, na jakou nemoc nebo epidemii všichni tito mladí lidé zemřeli. Proto zašel k tamějšímu rabínovi a zeptal se ho na to. Rabín mu v klidu odpověděl, že nemusí mít obavy, že všichni tam pohřbení lidé se dožili požehnaného věku. Co se však týká nízkého věku vytesaného na náhrobcích těchto zesnulých, rabín objasnil svému hostu tak, že se vlastně jedná pouze o léta, v nichž se tito lidé učili Tóru, modlili se a plnili Boží přikázání. Pouze tyto roky lze nazvat lety jejich života.
Micva (v množném čísle micvot) znamená přikázání a podle Talmudu jich Tóra obsahuje přesně 613. My se již nemusíme učit všechna tato přikázání, ale máme se nechat vést Duchem Kristovým, uvědomovat si, co by dělal v naší situaci Pán Ježíš nebo co by se Mu líbilo. Proto čteme Boží slovo, nasloucháme mu, scházíme se k výkladu Bible, na bohoslužbách, při společných akcích se učíme zachovávat vše, co se Bohu líbí. Pán Ježíš nás nazývá svými přáteli, protože nám dává poznat všechno, co sám ví od Otce. Nechce, abychom byli jen bezmyšlenkovitými vykonavateli Jeho příkazů, ale chce, abychom je vědomě a s radostí zachovávali. Proto také může přikázat lásku, protože nám ji předem dal, protože ji můžeme denně zakoušet, ať už se nám děje něco příjemného nebo nepříjemného až odporného, protože zůstáváme v Jeho lásce. Jenom čas, kdy žijeme podle Boží vůle, je čas opravdového života, je čas radosti, kterou nikdo jiný dát nemůže. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
Otec nebeský chce, abychom byli dobrými ratolestmi a nesli hojné ovoce. Proto nás jako správný vinař ošetřuje, čistí. Čistí nás Boží slovo: Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Žd 4, 12 Nechme se Božím slovem čistit a nesme hojné ovoce, aby tím byl oslaven Otec. Chvalme Hospodina, protože je dobrý a jeho milosrdenství je věčné.
Kéž bychom naše církev, naše sbory byli dobrými spolupracovníky na Božím díle! Náš Bůh chce, abychom dávali dobré ovoce, aby naše sbory rostly jako to hořčičné semínko v podobenství o Božím království, aby v nich našli úkryt všichni, kdo hledají milost, pokoj a radost. Aby celá Kristova církev jako Jeho nevěsta byla krásná a žádoucí, čistá a nevinná, aby zahrnovala všechny země, všechen lid. Abychom se všichni spojili v jedno, v jednu radost, aby všichni vešli v radost svého Pána. Vždyť proto se Pán Ježíš narodil, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16b) Chce, abychom v Něm našli svůj život, svou radost. Radost z Hospodina bude naše síla, naše záštita, naše korouhev, naše útočiště (Nh 8, 10). Bratr farář Osweto na adventní pobožnosti kázal o radosti: Radujme se, Kristus přichází. Kdo přijde do kostela smutný, ať odchází radostný s nadějí a pokojem v srdci. Zůstávejme v Jeho lásce, ať v nás zůstává Jeho radost, ať je naše radost opravdu plná!
Kristus přichází, čekáme Jeho druhý příchod ve slávě. Radujme se, veselme se v tomto novém roce! Na závěr bych vás chtěla pozdravit slovy ze Zjevení sv. Jana 1, 4–6: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, … a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.
8. ledna 2017