Evangelium: Jan 15, 1–8 Ježíš řekl: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“
Milí bratři a sestry, myslím, že tento biblický text je všem pravidelným účastníkům bohoslužeb a biblických hodin dobře znám. Víme, že máme být Bohu co nejblíže, máme v Něm zůstávat, bez Něho nemůžeme dělat nic, co by se Mu líbilo. A tak nás ve sboru překvapila jedna situace.
Před biblickou hodinou máme ještě hodinu sdílení a modliteb, kde si říkáme o svých radostech i starostech, a pak je předkládáme v modlitbách Pánu. Nedávno jeden starší bratr při tomto sdílení uvedl, že čte moc pěknou křesťanskou knížku, a citoval z ní verše: Chvalte Hospodina zvesela, ale držte si ho od těla. Chvíli bylo ticho a diskuze se rozproudila, až když jsme si uvědomili, že vlastně provokuje a že to bere jako žert. I v té knížce Kurta Martího Něha a bolest je to psáno v závorce a ještě vzhůru nohama, což nám ovšem náš bratr řekl až po našich protestech. Ale mě to od té doby nenechává v klidu, každou chvíli se mi to v hlavě ozve. Ano, Boha chválíme, zpíváme mu písně chval, modlíme se, ale jak v něm doopravdy zůstáváme? Jak Jeho slova v nás zůstávají? Nedržíme si Ho přece jen od těla?
Naše nedávné sborové soustředění mělo téma Duchovní růst. Bratr Phanuel pro něj vybral právě tento text o vinném kmeni, ze kterého vybral tři důrazy. 1. Musíme být na Krista naroubováni, což se děje křtem – jsme pokřtěni v Ježíše Krista, ano, to jsme, tato podmínka je splněna. 2. Musíme zůstat v Kristu. Farizeové si také mysleli, že jsou stále v Bohu, ale nebyli. Je Pán Ježíš Pánem našeho života, nebo si vládneme sami a pouze dodržujeme nějaké naučené chování? 3. Musíme nést ovoce, to znamená být živou větví, ratolestí. Jsme živé ratolesti Kristovy?
Také já jsem měla na 4. neděli po Velikonocích zamyšlení nad tímto textem o vinném kmeni, jako druhé čtení byl k tomu přidán text z 1. Janova dopisu o lásce. Pro naše dnešní zamyšlení bych z tohoto dopisu přečetla jen dva verše: Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. 1 J 4:15–16.
Zůstávání. Zvláštní slovo. Není to jen jednorázové Zůstaň, takové, jako se volá na pejska, když má být poslušně na jednom místě. Je to zůstávání, společné bytí, společné jednání, společné uvažování. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. To je přímé spojení, žádné držení dál od těla. Kdo zůstane ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Je to společná práce, společné dílo. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Zůstanou-li slova Pána Ježíše v nás. To je podmínka.
Boží slovo nás čistí, abychom nesli hojnější ovoce. Proto je důležité Božímu slovu naslouchat, číst ho, přemýšlet o něm. Proto se také scházíme na bohoslužbách, na biblických hodinách, ve skupinkách, abychom ho slyšeli, rozebírali a přenášeli do svých životů. Boží slovo nás napomíná, povzbuzuje, ukazuje naše slabiny, ukazuje nám cestu. Připomeňme si ještě několik veršů. Z 2. Timoteovi 3, 16–17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. A z epištoly Židům 4, 12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
Pán Ježíš, Slovo, které se stalo tělem, je naším zdrojem, naším kmenem, naší skálou, naším Zachráncem, naší cestou, naším životem. Co nám dnes chce říci? Zůstaňte ve mně, a já ve vás. (J 15, 4). Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. J 15, 7–8.
Zůstávejme s naším Pánem v každé chvíli, ptejme se ho na vše, co máme dělat, ať už jsou to záležitosti osobní, sborové, celocírkevní. Chvalme Hospodina zvesela, ale nedržme si Ho od těla. Pak můžeme prosit v Jeho jménu, oč chceme, a stane se nám. Amen.
Kázání na setkání vikariátu Praha venkov 30. června 2015