První čtení: Skutky 8, 26–40 Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gazy.“ Ta cesta je opuštěná. Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. To místo Písma, které četl, znělo: ›Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‹ Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.
Druhé čtení: 1. Janův 4, 7–21 Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha“, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.
Evangelium: Jan 15, 1–8 Ježíš řekl: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“
Milí bratři a milé sestry, pokoj vám.
Mám na vás hned na začátku otázku. Cítíte se jako ratolesti? Cítíte se připojeni k vinnému kmeni, kterým je Pán Ježíš? Mohu vás ubezpečit, že ať se tak cítíte nebo ne, není to podstatné. Naše city nás klamou. Kolikrát se cítíme osamělí, opuštění, a přesto je náš Pán blízko nás. Důležité je to, co nám říká Písmo: Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. (J 15, 5)
Pokud zůstáváme s Pánem, pokud zůstáváme s Písmem, pokud jsme součástí Božího lidu, nemusíme se bát. Jako ratolesti stromu rosteme právě proto, že jsme připojeni k tomu pravému kmeni. A jako ratolesti máme nést ovoce, ovoce Ducha Božího, kterým je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Ga 5, 22–23)
Slyšeli jsme v dnešním evangeliu, že nás Boží slovo čistí, abychom nesli hojnější ovoce. Proto je důležité Božímu slovu naslouchat, číst ho, přemýšlet o něm. Proto se také scházíme na bohoslužbách, na biblických hodinách, ve skupinkách, abychom ho slyšeli, rozebírali a přenášeli do svých životů. Boží slovo nás napomíná, povzbuzuje, ukazuje naše slabiny, ukazuje nám cestu. Připomeňme si slovo apoštola Pavla z 2 Timoteovi 3, 16–17 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. A z epištoly Židům 4, 12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
Pán Ježíš, Slovo, které se stalo tělem, je naším zdrojem, naším kmenem, naší skálou, naším Zachráncem, naší cestou, naším životem. Co nám dnes chce říci? Zůstaňte ve mně, a já ve vás. (J 15, 4). Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (1 J 4, 12)
Milí bratři a sestry, milé Boží ratolesti, jsou to krásná zaslíbení. Bůh v nás chce zůstávat, chce, abychom na Něj byli napojeni, ale má k tomu podmínky. Sami máme chtít v Něm zůstávat, navzájem se máme milovat. Bůh je láska a láska je z Boha. Kdo se narodil z Boha, miluje. Tak i my se navzájem milujeme, tvoříme Boží rodinu. Láska ovšem nejsou jen city, láska jsou vztahy, láska je i akce, čin pro záchranu života. V našem druhém čtení jsme slyšeli o Božím záchranném činu lásky: Boží láska se ukázala v tom, že poslal na svět svého jediného syna, abychom měli život, poslal ho jako oběť smíření za naše hříchy. Tak i naše láska se má projevovat činy, projevovat se zájmem o druhého, vnímavostí pro jeho potřeby a touhou po uzdravení duše i těla.
Jak ale mohu vnímat, že mě můj bratr, má sestra mají rádi? Jak mám já sama vyjádřit a ukázat, že vás mám ráda? Jsme jen lidé a máme různé slabosti, různé zvyky a také různé představy o lásce. Možná jste někteří četli knížku Garyho Chapmana Pět jazyků lásky. Zabývá se sice partnerskými vztahy, ale jeho rozdělení mi připadá velice trefné a užitečné vědět i pro nás. Píše, že každému z nás je bližší některý jazyk lásky, zatímco jiný jazyk třeba ani nevnímá. Pokud lidé mluví stejným jazykem lásky, komunikace mezi nimi je bezproblémová, navzájem si rozumí a vnímají, že ten druhý je má rád. Horší je, když každý mluví jiným jazykem lásky, i když se mají rádi. Smyslem je pak pochopit a rozumět jazyku toho, koho mám rád, a naučit se i v něm komunikovat.
Těmito jazyky jsou:
1. Slova ujištění Tento jazyk vyjadřuje lásku k druhému slovy. Říká mu, jak moc jej má rád, co pro něho znamená a myslí to opravdově. Sám však také potřebuje slyšet slova ujištění o lásce a nevhodná slova od druhého i slova kritiky jej raní. Naopak zase lidem, kteří tento jazyk nepoužívají, kritika jejich osoby nevadí.
2. Pozornost To znamená věnovat druhému čas, vyslechnout si jeho problémy nebo si jen v klidu popovídat. Takovýto člověk potřebuje vědět, že jej vnímáte a jste mu k dispozici.
3. Přijímání darů Tito lidé se cítí milováni, když dostanou dárek. Mnohdy potěší i maličkost, kterou vyrobíme sami, luční kvítí, které přineseme.
4. Skutky, služby Tento jazyk se projevuje službou. Doma je to třeba umyté nádobí nebo posekaný trávník, opravený plot, vyluxování bytu a podobně. Pro nás tady ve sboru to může být doprovod do schodů nebo ze schodů, podržení dveří, přinesení zpěvníku, přivezení a odvezení autem a podobně.
5. Fyzický kontakt Pohlazení, držení za ruku, objímání, pro nás i svaté políbení.
Jedná se tedy o slova ujištění, věnování pozornosti a času, věnování dárku, služby a fyzický kontakt.
Mějme na paměti, že někomu se náš jazyk může zdát divný, protože on mluví jiným jazykem. Snažme se proto navzájem se chápat, vnímat a přijímat se, takoví jací jsme a zároveň nechat Božímu Duchu, aby nás čistil a vedl, abychom rostli a nesli ovoce. Milujme se navzájem, aby v nás Boží láska dosáhla svého cíle a platilo to, co vyznáváme v liturgii: Bůh v nás a my v Bohu.
Naslouchejme Božímu hlasu, Božímu vedení, abychom věděli, jak ke komu promluvit, co pro koho udělat, za co se modlit, abychom poznávali, jaké skutky nám Bůh připravil. A tak si ještě připomeňme nejdůležitější skutek, který kladl na srdce učedníkům Pán Ježíš. Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal. (Jan 6, 29)
Pak se nám může stát něco podobného, jako se stalo Filipovi, že nás Pán k někomu pošle. Filip poslechl hlas anděla, vydal se tam, kam ho Duch vedl, a řídil se jeho pokyny. Šel podle vozu, naslouchal tomu, co dvořan četl, navázal na to a zvěstoval mu Ježíše. A dvořan zatoužil patřit Ježíši: Co brání, abych byl pokřtěn? Pokud věříš celým srdcem, nic tomu nebrání. A to je to vyznání, skutek, který žádá Bůh. Dvořan vyznal: Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží. (Sk 8, 37) Tak i my buďme pozorní, všímejme si toho, kam nás Duch vede, buďme připraveni ke službě evangeliu, připraveni svědčit o Kristu k záchraně našich bližních. Vždyť Bůh ve své lásce chce, aby byli všichni lidé zachráněni, aby každý patřil Pánu Ježíši, aby se všichni navzájem měli rádi.
Na závěr dnešního zamyšlení si připomeňme ještě další verše našeho druhého čtení: Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. (1 J 15–16) Tak i dvořan po svém vyznání a křtu přijal Boží lásku a jel dál, raduje se. Také my jsme křtem a vyznáním víry přijali Boží lásku. Boží láska byla vylita do našich srdcí, proto nám Pán může přikázat: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. (1 J 4, 21)Apoštol Jan nám tak připomněl slova Pána Ježíše: Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13, 34–35) A tak, milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil, Boha zná a Bůh v něm zůstává. Amen.
3. května 2015