První čtení: Deuteronomium 30, 15–20 Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil. Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.
Druhé čtení: Skutky 7, 2a.51–60 Štěpán začal mluvit: „Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili. Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!“ Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby. Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul. Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel.
Evangelium: Lukáš 21, 26–28 Ježíš řekl: „Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“
Milí bratři a sestry, pokoj vám.
Doba adventu by měla být dobou ztišení, zklidnění, dobou obnovy našeho křesťanského života, abychom se mohli opět radostni a čisti přiblížit k Bohu, stát se opět Božími dítkami, jako to vyznáváme při naší bohoslužbě. Vánoční doba je pak dobou radosti. Radujeme se z příchodu Pána Ježíše na svět, radujeme se ze splnění zaslíbení, že nám, nám narodil se Kristus Pán. Radostně zpíváme: „Goliáš obloupen, veselme se, člověk jest vykoupen, radujme se!“ A přesto již do této radostí zaznívá spodní tón, že vykoupení přišlo Pánu Ježíši draho, že je to sice cesta vnitřní radosti, ale také cesta utrpení. Není proto náhoda, že hned po Hodu Božím vánočním si připomínáme prvního mučedníka, který svůj život položil pro Pána Ježíše.
Štěpán byl první, ale ne jediný z těch, kdo trpěli pro Krista. Na celém světě bylo a je mnoho křesťanů pronásledováno pro Ježíšovo jméno. Modlili jsme se konkrétně za skupinu 153 křesťanů, uprchlíků z iráckého Erbílu. Česká vláda konečně rozhodla, že mohou být přijati do azylu v naší zemi, ale přesun začne až v lednu. Doufejme, že se tam pro ně nezhorší situace a budou se moci přesunout.
Ani my nevíme, co každého z nás čeká, co pro nás Bůh připravil. V naší zemi sice již nezažíváme fyzické pronásledování pro víru jako naši otcové, ale posměch, urážky nebo nepochopení jsou pro mnohé z nás na denním pořádku. Ale i pro ty, kteří jsou v relativní pohodě, zaznívá Boží slovo z dnešního prvního čtení. Bůh nám předkládá k rozhodnutí život nebo smrt stejně jako tehdy Mojžíšovi a lidu Izraele. Tenkrát šlo především o život v zaslíbené zemi, dnes – s Pánem Ježíšem – jde především o věčný život v Božím království, které se začíná již zde na zemi a pokračuje v nebi.
Všimněme si, co Hospodin nabízí: předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo. Jsou to drsné protiklady: život, spojený s dobrem, proti tomu smrt a zlo. Co jsme si vybrali my? Doufám, že život a dobro, ale poslechněme si pokračování: dnes ti přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení. (v. 16), a ještě dále: abys … miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. (v. 20)
Milovat, poslouchat, přimknout se. Chodit po Božích cestách. A vyvolit si tak život. Při křtu jsme řekli tomuto životu „Ano“. Dali jsme svůj život Pánu Ježíši. Svěřili jsme se Mu jako svému Zachránci, Spasiteli, ale také jako svému Pánu. Dali jsme se do Boží školy a učíme se chodit po Božích cestách, učíme se naslouchat Božímu hlasu. Máme k tomu zaslíbení, že nás Pán Ježíš povede, že budeme slyšet Jeho hlas, že s námi bude až do skonání věků. V evangeliu jsme slyšeli, co Pán Ježíš řekl: Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko. (Lk 21, 26–28) Nebojme se tedy toho, co bude, co přichází na svět, vždyť patříme Pánu.
I v příběhu Štěpána je vlastně velká radost. Písmo o něm říká, že byl plný víry a Ducha svatého (Sk 6, 5), proto byl také zvolen za jáhna.Dále je o něm psáno: Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení. (Sk 6, 8). Ti, co se s ním přeli, nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil. (Sk 6, 10). V knize Skutků apoštolů je zachována celá Štěpánova řeč před židovskou radou. Její závěr jsme četli v dnešním druhém čtení: Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. (Sk 7, 51) Jste tvrdošíjní – tvrdá šíje, to je ta, co se nechce ohnout před Boží autoritou, před Duchem svatým. „Tvrdošíjný“ je v anglickém překladu „stubborn“ – doslovně narozený z pařezu, a s pařezem je hodně práce, když se s ním má pohnout.
Milí bratři a sestry, doufám, že o nás tato slova neplatí, že nejsme jako ty pařezy, ale že se necháme Božím duchem vést. Jako Štěpán, který se přimkl k Bohu. S Boží moudrostí pak mohl vydávat svědectví o Boží milosti. A dostalo se mu úžasné odměny a posily. Duch svatý v něm způsobil, že měl nádherné vidění. Četli jsme: Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ (Sk 7, 55–56) Pán Ježíš šel Štěpánovi naproti a pomohl mu, aby v síle Ducha svatého pozemské utrpení přemohl a ještě mohl prosit za odpuštění pro ty, kteří ho ubili.
Nedávno jsme se rozloučili s naším bratrem ve víře, věrným Božím služebníkem Járou Šálou. Většinou končil naše společné modlitby chválami Pána Ježíše. Jeho oblíbeným veršem bylo: Umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. (Ř 14, 8). A tak moji milí, jako náš bratr Jára, jako první mučedník Štěpán, jako naši bratři a sestry v Kristu všude ve světě, ať žijeme, nebo umíráme, patříme Pánu. On přišel na svět jako malé nevinné dítě, aby se Ho nemusel nikdo bát, přišel k naší záchraně, jednou ale přijde ve slávě, tak jako je nyní ve slávě u Otce a jak se dal spatřit Štěpánovi a jistě i mnoha dalším, kteří pro Něj procházeli utrpením. Přijde ve slávě k soudu: Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.´ (Ř 14, 11) Štěpán si vyvolil život s Kristem, a na vlastní oči uviděl, že si vyvolil správně. Kéž i my jdeme poslušně po Božích cestách lásky, pevně přimknuti k Pánu Ježíši, aby i na nás bylo vidět, že jsme si vyvolili život a dobro. Amen.
Vánoce 26. prosince 2015