První čtení: Skutky 16, 16–34 Když jsme šli jednou do modlitebny, potkala nás mladá otrokyně, která měla věšteckého ducha a předpovídáním budoucnosti přinášela svým pánům značný zisk. Chodila za Pavlem a za námi a stále volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.“ A to dělala po mnoho dní. Pavlovi to bylo proti mysli, obrátil se proto na toho ducha a řekl: „Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!“ A v tu chvíli ji ten zlý duch opustil. Když si její páni uvědomili, že tím přišli o svůj zisk, uchopili Pavla a Silase a vlekli je na náměstí před městskou správu. Tam je předvedli před soudce a řekli: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé a rozšiřují zvyky, které my jako Římané nemůžeme uznat, nebo se dokonce podle nich řídit.“ Také dav se obrátil proti nim a soudcové z nich dali strhat šaty a rozkázali je zbičovat. Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli. Ale Pavel hlasitě vykřikl: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“ Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.
Druhé čtení: Zjevení 22, 12–14.16–17.20–21 „Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.“ A Duch i nevěsta praví: „Přijď!“ A kdokoli to slyší, ať řekne: „Přijď!“ Kdo žízní, ať přistoupí; kdo touží, ať zadarmo nabere vody života. Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se všemi.
Evangelium: Jan 17, 20–26 Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, neprosím jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“
Milí bratři a sestry, pokoj vám.
Dnes je 6. neděle po Velikonocích, která má název Exaudi, to je vyslyš nebo slyš mne. Kazatelský plán pro tuto neděli je uveden Žalmem 27, 7, který dal této neděli jméno, a pokračuje verši 8.9: Hospodine, slyš můj hlas, když volám. Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: Hledejte mou tvář. Hospodine, tvář tvou hledám. Svoji tvář přede mnou neukrývej. (Žalm 27, 7.8.9)
Sám Hospodin nás vyzývá, abychom Ho hledali. Hledejme Ho společně, hledejme, co má dnes pro nás připraveno. Věřím, že svou tvář před námi nechce zakrývat. Jsou to naše hříchy, které zahalují jeho tvář (Iz 59, 1–2). Věřím, že jsme naše provinění upřímně vyznali v úvodu bohoslužby, přijali zaslíbení Božího odpuštění a Pán nad námi rozjasnil svou tvář, abychom s Ním spojeni mohli čerpat z Božího slova.
Dnes jsou nám předloženy opět hutné texty. První text je zvláštní příběh o Pavlovi a Silasovi, jak ve vězení, zbičovaní, s nohama v kládách se modlí a zpěvem oslavují Boha. Díky tomu se začnou dít věci. Země se třese, otevírají se dveře vězení, padají pouta. Žalářník se ve strachu ptá, co má dělat, aby byl zachráněn. Jako odpověď slyší: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ Pavel a Silas zvěstují slovo Boží, všichni v žalářníkově domácnosti se nechají pokřtít a radují se, že uvěřili v Boha.
Druhý text je ze závěru celé Bible, ze zjevení, které měl Boží služebník Jan o konci věků. Pán Ježíš je Alfa a Omega, počátek i konec, blaze těm, kdo jsou s Ním na konci věků, kdo mají přístup ke stromu života i do nebeského Jeruzaléma, kdo jsou zachráněni pro věčnost. A poslední slova Bible jsou o milosti. Milost Pána Ježíše se všemi. Zj 22, 21
Evangelium pak uvádí poslední slova modlitby Pána Ježíše po večeři s učedníky, než se vydal na místo zrady, na cestu oběti. Modlil se za učedníky, i za ty, kteří skrze jejich slovo uvěří. Modlil se i za nás, kteří jsme Mu uvěřili. O co pro nás prosí Otce? O dokonalost jednoty. Abychom byli jedno, jako je v souladu On s Otcem, aby On byl v nás, a tím pádem i Otec byl v nás. Jako Otec miluje Syna, tak miluje i ty, v nichž je Syn. Pán Ježíš dal svým učedníkům poznat Boží jméno a zaslibuje, že toto jméno bude dávat poznat i nadále, aby i v nás byla Boží láska, aby v nás byl Pán Ježíš.
Milí bratři a sestry, když vyznáváme v liturgii Kristus v nás, sjednocujeme se s touto poslední prosbou Pána Ježíše.
Když jsem se v modlitbě ptala, jak tyto texty spolu souvisí, co máme zdůraznit, dostala jsem odpověď: Víra – spasení – jednota. Jak jednoduché, a přitom tak těžké pro naši komplikovanost a zaslepenost.
Co máme dělat? Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě. Křtem ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého se dostáváš do jednoty s Alfou i Omegou, s počátkem i koncem, do jednoty s Božím plánem, jak je uveden v Ef 1, 10: že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. Ano. Víra – spasení – jednota v Bohu, který je láska. Pán Ježíš prosil za věřící, aby byli jedno s Duchem svatým a Otcem, pak v nich bude láska, která všechno spojuje k dokonalosti (Ko 3, 14) Exaudi, vyslyš mne, Hospodine!
Zatím žijeme ve světě, který leží ve zlém. Modlíme se, aby se děla Boží vůle jako v nebi, tak i na zemi. Jsou dvě místa na zemi, kde by se měla především uskutečňovat Boží vůle – církev a rodina. Církev je Kristovo tělo, duchovní rodina. Manželství, základ pro pokrevní rodinu, je to jediné, co jsme si mohli odnést z ráje. A právě na tato dvě místa, ve kterých se může nejlépe uskutečňovat láska, zlo nejvíce útočí. Nenechme se odlákat od lásky Kristovy, nedopřejme místa ďáblu.
Poznávejme Boží slovo, nechme se vést Kristovým duchem lásky, aby svět uvěřil, že Pán Ježíš je Spasitel, Bohem poslaný zachránce.
Dnes slavíme Svátek matek. Matkami jsou i babičky, budoucími maminkami jsou i dívky zde v kostele. Každá žena má poslání dávat Boží lásku dál, ukazovat Boží mateřské srdce. V Božím království jsou potřeba i duchovní matky, které pomáhají k duchovnímu růstu. Přeji všem matkám to, co přeje apoštol Pavel v Ko 3, 14–17: Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
Milost Pána Ježíše se všemi vámi. Amen.
Modlitba: Nebeský Otče, děkujeme z celého srdce za slavné ujištění, že Tvůj nejmilejší Syn, náš Pán a Spasitel, zvítězil nad zlem světa i smrti, že žije a přimlouvá se za nás křesťany u Tvého trůnu. Věříme, že stále myslí na svou církev a že nás miluje přes naše lidské nedostatky a mnohá selhávání. Prosíme i dnes za sebe i za všechny ostatní křesťany, abychom také my pamatovali na svého Pána, upřímně Ho milovali, zachovávali Jeho naučení, a tak pomáhali rozmnožovat vzájemnou lásku a budovat jednotu Kristovy církve, jednotu neviditelnou a přece skutečnou.
6. neděle po Velikonocích (EXAUDI) 8. května 2016