Efezským 3, 14–19: Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil `vnitřní člověk´ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.
Efezským 4, 1–7.15–16: Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.
Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.
Lukáš 1, 45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.
Milí bratři a sestry, pokoj vám!
Scházíme se poslední středu před svátkem narození Páně. Ptala jsem se v modlitbách, co bychom si měli dnes zdůraznit, nad čím bychom se měli zamyslet a o co usilovat. Dostala jsem odpověď, že máme mluvit o vztazích, o vazbách mezi lidmi, mezi sebou a mezi Bohem, dostala jsem ji především ve dvou písních. První sloku té první písně jsme již zazpívali: …tvoříme jedno tělo, slyšíme Kristův hlas (píseň č. 335) a druhou píseň zazpíváme na závěr naší pobožnosti: Pane, dej, ať nás nic už nerozdvojí (píseň č. 294).
Apoštol Pavel mluví na mnoha místech o tom, že tvoříme jedno tělo, spojené jedním Duchem. Pro dnešní zamyšlení jsem vybrala slova z jeho dopisu do Efezu, doporučuji vám přečíst si tento dopis doma znovu. Teď si připomeňme několik veršů: Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Ef 4, 4–7
Každému z nás, proto si máme být navzájem oporou nejen ve zlých časech, proto tvoříme společenství, proto se učíme spolu vycházet, myslet na to, co slouží druhým, nejen sobě (Fp 2, 4). Proto se také nemáme uzavírat do sebe a do svých ghett, libovat si třeba, že je nám ve společenství dobře a nemyslet na to, že Bůh má rád i ostatní lidi a chce, aby všichni lidi došli spásy a poznali pravdu. (1 Tm 2, 4) Máme se přátelit s lidmi, stýkat se s nimi, mluvit s nimi, chodit mezi ně, zvát je mezi sebe, do společenství, aby se Boží království šířilo.
Je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Pán Ježíš je s námi, je se mnou, s tebou, po tvé pravici, nad tebou, vedle tebe, kolem tebe, v tobě. Říká nám: jsem s tebou, neboj se, jen důvěřuj a čti mé slovo, čistí tě, posiluje, vyučuje, vede. Vždyť proto se narodil, aby nás přijal k sobě, abychom tvořili jednotu v různosti. Je s námi stále, vždyť proto se narodil, aby vydal svědectví pravdě, abychom se radovali, abychom byli zachráněni. Abychom našli cestu – On je ta cesta, pravda a život. Abychom byli nasyceni – On je ten chléb života. Abychom byli napojeni – On dává vodu živou.
Proto nás apoštol Pavel prosí přes mnoho staletí: Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce Ef 4, 1–2
Skromní, tiší, trpěliví – jak nám to jde?Víme, že skromnost, tichost, trpělivost patří mezi ovoce Ducha svatého, že to nezvládneme sami, že to v nás působí Duch, když se necháme prostoupit vší plností Boží, jak jsme dnes slyšeli. Učme se tichosti, přebývejme s Pánem v tichu a naslouchejme Jeho tichému hlasu, naslouchejme a mlčme… To neznamená nemluvit, ale mít pokoj v srdci, mluvit to, co přináší posluchačům pokoj, užitek. Ticho léčí a uzdravuje, Pán nás chce uzdravit. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví, ve vánoční liturgii zpíváme Blahoslavení lidé tiší, neboť oni světem vládnout budou. Dnes si to ještě nedovedeme představit, ale u Boha není nic nemožného a Jeho zaslíbení platí. Blahoslavení, kteří uvěřili, že se jim splní to, co jim bylo řečeno od Pána. (podle L 1, 45)
Milí bratři a sestry, Pán je blízko. Nyní si připomínáme Jeho příchod na svět jako malého bezbranného dítěte, ale On je tu s námi stále přítomen a skrze víru chce přebývat v našich srdcích a jednou přijde ve slávě. Odevzdejme se mu cele, aby nás už nic nemohlo rozdvojit, aby se pro bohatství Boží slávy v nás Jeho Duchem upevnil „vnitřní člověk“, aby Kristova láska, která přesahuje veškeré poznání, mohla z nás proudit do světa, mezi naše blízké, mezi přátele, mezi naše známé i mezi ty, které jen tak potkáme, protože nic se neděje jen tak. Proto se nechme vést Božím duchem a buďme připraveni k pohotové službě evangeliu, dobré zprávě, že Boží království je blízko a právě o Vánocích dostalo lidstvo ten největší dar. Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. Ef 4, 15–16 Buďme dobrými údy Jeho těla a nebojme se, radujme se, On je s námi po věky věků. Amen.
Adventní pobožnost 21. prosince 2016