Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti. 1 P 1, 1–2
Milí bratři a sestry, toto psal apoštol Petr vyvoleným v diaspoře, ale jeho slova platí pro všechny, kteří vírou přijali Pána Ježíše. Platí i nám, kteří jsme byli předem vyhlédnuti Bohem Otcem, abychom se poslušně odevzdali Pánu Ježíši a byli očištěni jeho krví. I nám platí přání milosti a pokoje v hojnosti.
Dnes máme druhou adventní pobožnost. Minule jsme se soustředili na radostnou naději, na zaslíbení radostné budoucnosti s Pánem Ježíšem. Slyšeli jsme o důležitosti přípravy srdcí, abychom mohli o této naději vydávat svědectví, aby to mohli slyšet naši blízcí v rodině, i přátelé a známí.
Pro adventní pobožnosti nejsou v kazatelském plánu zadány biblické texty, nad kterými bychom se měli zamýšlet. Když jsem se v modlitbě ptala, co by bylo potřeba zdůraznit, dostala jsem odpověď, že mám mluvit o Pánu Ježíši a Jeho lásce, že mohu mluvit o pravdě, jak jsem původně myslela, ale že se mám hlavně držet poslušnosti a lásky. A lásce je textů hodně, ale o poslušnosti mě moc textů nenapadalo. Ale k tomu jsou dobré počítače, najdou, co je třeba, s poslušností poslušně pomohl vyhledávač.
Již Izraelité slibovali Bohu poslušnost, když jim Mojžíš četl slova Zákona: Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Exodus 24, 7. Ale také víme, jak se jim to nedařilo. Vždyť už první lidé – Adam a Eva – to nezvládli. Ale Bůh měl připraven plán. Apoštol Pavel ho vysvětluje v dopise Římanům5, 19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. Tím neposlušným je samozřejmě myšlen Adam, tím poslušným Pán Ježíš. Ale i On se musel poslušnosti učit, jak je psáno: Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, Žd 5, 8–9
Dnešní zamyšlení jsme začínali slovy apoštola Petra o poslušnosti – byli jsme předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, abychom se poslušně odevzdali Ježíši Kristu, tomu jedinému opravdu poslušnému Boží vůle a původci naší spásy, příčinou naší naděje na radostnou budoucnost. Ano, Boží syn se stal původcem věčné spásy všem, kteří Ho poslouchají. Ale, milí bratři a milé sestry, jak posloucháme Pána Ježíše? On sám nám říká: Moje ovce slyší můj hlas. J 10, 27 Na jiném místě zase Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. J 18, 37
Pamatuji si ještě z latiny, že jsme si říkali frázi, kterou odpovídali služebníci či otroci na příkaz jejich pána či paní: Slyším a poslouchám. Latinsky si to již nepamatuji, ale vím, že jsem si tehdy poprvé uvědomila významový rozdíl těchto slov. Nejprve pokyn slyším, pak buď poslechnu, nebo neposlechnu, tj. provedu, nebo neprovedu to, co pán či paní říká. První otázka tedy je, zda slyšíme, vnímáme Boží slovo, druhá otázka je, zda jsme ho poslušni, zda podle Božího slova jednáme, zda jsme „činitelé“. Apoštol Pavel to v listě Římanům rozvádí nekompromisně dál: Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. Díky Bohu za to, že jste sice byli služebníky hříchu, ale potom jste se ze srdce přiklonili k tomu učení, které vám bylo odevzdáno. A tak jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se služebníky spravedlnosti. Ř 6, 16–18.
Milí bratři a sestry, advent je právě ta doba, kdy se máme nad svým životem zamyslet, uvědomovat si, komu sloužíme, koho jsme přijali za Spasitele a Pána. Uvědomovat si své slabosti, přicházet i ke zpovědi, vyznávat svá provinění a s pomocí Boží jít zas na cestu poslušnosti. Apoštol Pavel říká: Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista, 2 K10, 5b (ČSP). Napadají nás různé myšlenky. Ale jak už o myšlenkách říkal Martin Luther, nemůžeme zabránit ptákům, aby nám létali kolem hlavy, ale můžeme jim zabránit v tom, aby si na ní udělali své hnízdo. Nemůžeme zabránit myšlenkám, aby nás napadaly. Ale nenechávejme se zneužívat tím Zlým a nedávejme mu prostor. Kontrolujme si myšlenky, čím se zabýváme, čím sytíme naši duši. Ptejme se víc Pána a hledejme odpovědi, vždyť kdo hledá, najde. Připravujme se na Jeho příchod, aby našel naše srdce čistá a hořící láskou k němu. Noc již pokročila, den se přiblížil (Ř 12, 12). Nepolevujme v naší snaze líbit se Pánu, který: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Fp 2, 6–8. Buďme jako ti Filipští, kterým Pavel píše: A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní – nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti – s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Fp 2, 12
Myslím, že všichni známe dobrou zprávu v kostce, verš 3, 16 z Janova evangelia: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A pokračování ve verši 17: Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
Pán Ježíš přišel na svět z lásky k nám, aby nás zachránil před věčnou smrtí. Apoštol Jan zapsal Jeho vyznání lásky, kterým ale zavazuje i své následovníky k lásce: Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná. To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. Jan 15, 9–17 Moji milovaní, buďme tedy poslušni příkazu našeho Pána a Spasitele a milujme se navzájem. Naslouchejme Jeho hlasu a nedejme se odradit myšlenkami, které nás odvádějí od Boží lásky a od milování našich bližních. Pán k nám mluví, ale my často neslyšíme nebo nevnímáme. Kéž bychom víc naslouchali a poslouchali. K tomu nám dopomáhej Bůh Duchem svým svatým. Amen.
Adventní pobožnost 9. prosince 2015