První čtení: Jonáš 3, 1–5.10 I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé: „Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a provolávej v něm, co ti uložím.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem, muselo se jím procházet tři dny. Jonáš vešel do města, procházel jím jeden den a volal: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího. I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil tak.
Druhé čtení: 1. Korintským 7, 29–31 Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.
Evangelium: Marek 1, 14–20 Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
Bratři a sestry, pokoj vám!
Mám na vás dnes otázku: Chcete být milováni?
Nedávno totiž dávali na televizní stanici Noe francouzský film „Kdo chce být milován“. Byl natočen podle knihy Anonymní katolík a pojednává o právníkovi a o jeho hledání Boha. Syn mu přinese domů žádost, že se má dostavit do školy. Na schůzce si pak s třídním učitelem pěkně popovídají o výchově, vše se zdá být v pořádku. Ale problém nastane, když otci dojde od učitele pozvánka na katechismus. Nechce se mu, ale ze zdvořilosti tam jde. Hned první otázka ho ale zaskočí. Farář se totiž na úvod účastníků ptá: „Kdo chce být milován?“ Postupně zvedají ruku všichni účastníci a nakonec i hrdina filmu. Film pak pokračuje dál hledáním jeho cesty víry, ale my bychom se měli zamyslet právě nad tím, jak jsme na tom s Boží láskou my sami. Chceme být milováni? Cítíme se být Bohem milováni? Opětujeme Jeho lásku?
Myslím, že každý chce být milován, jenže mnoho lidí neví, že Bůh je miluje a chce, aby poznali Jeho lásku, obrátili se k Němu a žili radostný život tady na zemi, a pak s Ním v Božím království. To je to království, o kterém začal kázat Jan Křtitel a které – jak vyznáváme – zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.
Jan Křtitel kázal v Judské poušti: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. (Mt 3, 1–2) A lidé za ním chodili, dávali se pokřtít na odpuštění hříchů a snažili se pochopit, co mají dělat dál. V dnešním čtení z evangelia Markova jsme měli pokračování: Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Říkal vlastně totéž, co Jan, ale všimněme si toho úvodu: Naplnil se čas. Bůh má svůj čas, kdy se dějí věci, které On připravil, věci, které zaslíbil a které se naplňují v určený čas.
Podobně to říká apoštol Pavel: Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Římanům 5, 6 Ano, naplnil se čas, kdy Bůh z lásky přišel na svět, aby dal svůj život za nás, za své stvoření, za lidi, kteří se k Němu obracejí zády a nechtějí o Něm nic slyšet. Ale stále ještě žijeme v čase milosti, v čase, kdy Bůh se soudem čeká, aby mohli být zachráněni další lidé. Ale těmto lidem je to třeba říci, zvěstovat. Bůh chce, abychom tuto radostnou zprávu, evangelium, šířili dále, abychom dávali svědectví o tom, komu jsme uvěřili.
Pán Ježíš si u Galilejského jezera vybral své učedníky a zavolal je, aby s Ním chodili, učil je a ukazoval jim cestu do Božího království. První učedníci byli rybáři, lovili ryby, spravovali sítě, žili svůj normální pracovní den. A přesto na Jeho zavolání šli, neváhali, opustili své zaměstnání a v důvěře chodili s Pánem Ježíšem tři roky. A když od nich odešel do nebe, poslal jim Ducha svatého. Stali se pak opravdu rybáři lidí, zachraňovali lidi pro Boží království.
Také nám byl dán Duch svatý, každý, kdo byl pokřtěn ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého, získal pečeť Ducha svatého, a je na něm, aby v sobě dával Duchu svatém prostor, aby se jím nechal vést, vyučovat, potěšovat. Každému z nás je dán úkol pro budování společenství, ale také úkol získávat další učedníky. Máme žít podle Boží vůle tak, aby na nás byla vidět radost ze spasení, aby se lidé kolem nás ptali, co to jen je, co nám dává tuto radost, tento klid v duši, co nás vede k chování, které se začíná vyznačovat láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, věrností, tichostí a sebeovládáním.
Lhůta je krátká. Nevíme, kdy Pán Ježíš přijde podruhé. Proto nás apoštol Pavel vybízí: Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Koloským 4, 5. Dokonce jsme měli v našem druhém čtení z dopisu Korintským další pokyny, jak se máme chovat: Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.
Jsou to zvláštní pokyny, ale snad je lépe pochopíme, když si uvědomíme krátkost a pomíjivost našeho pozemského života proti věčnosti a slávě Boží. Že vlastně události tady na zemi slouží k tomu, aby se budoval náš charakter pro věčnost, aby se ořezávalo to, co nám brání, abychom nesli dobré ovoce Ducha. Aby Pán mohl používat naše ruce a naše nohy, abychom šli tam, kde nás potřebuje, abychom dělali skutky, které pro nás připravil.
Ninive bylo velké město starověku, hlavní město Asýrie. Asyřané vedli mnoho dobyvatelských válek a je známo, že válečné zajatce zabíjeli brutálními způsoby. Jejich chování už bylo tak hrozné, že je Bůh chtěl zničit. Přesto však jim chtěl dát možnost odvrátit se od jejich zlé cesty. Proto k nim byl poslán prorok Jonáš, aby je zval k pokání. Jak si mnozí pamatujeme, nejprve nechtěl, bál se, ale pak ho k nim přece jen ryba dovezla. Chodil městem a statečně volal, že město bude vyvráceno. Kupodivu ho nikdo nezabil, lidé mu opravdu uvěřili, odvrátili se od zlé cesty a byli zachráněni.
Tak i nyní platí výzva. Čiňte pokání a věřte evangeliu. Kdo se odvrátí od cesty svévolníka a vydá se po Boží cestě, ten bude zachráněn. A na nás je, abychom jako Jonáš byli stateční a nebáli se vydávat svědectví o své víře. Svědectví o Boží lásce, která nechce, aby někdo zahynul, ale aby všichni lidé došli spásy. Abychom se všichni navěky mohli radovat v Boží přítomnosti, abychom navěky mohli milovat a být milováni. Amen.
24. ledna 2016