texty:
Numeri 11:23 – 29 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne.“ Mojžíš tedy vyšel ven a oznámil Hospodinova slova lidu. Shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a rozestavil je kolem stanu. Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy. Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře. Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Médad v táboře prorokují.“ Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: „Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!“ Ale Mojžíš mu řekl: „Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!“
Efezským 3:1 – 12 Proto jsem já, Pavel, vězněm Krista Ježíše pro vás pohany. Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám: dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal. Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství, které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia. Jeho služebníkem jsem se stal, když mě Bůh obdaroval svou milostí a působí ve mně svou mocí: mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství a vynesl na světlo smysl tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil: Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost, podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu. V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.
Lukáš 1:26 – 1:38 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť `u Boha není nic nemožného´.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.
Promluva
Milost Pána Ježíše Krista, a láska Boží, a účastenství Ducha svatého se všemi vámi.
Milí bratři a sestry, tento apoštolský pozdrav z 2 Korintským 13:13 (v kralickém překladu) slýcháme nejen každý týden v neděli na počátku bohoslužeb, ale i při různých pobožnostech. Tímto přáním začíná také nový církevní rok, který se bude věnovat naší liturgii.
První neděle byla věnována milosti Pána Ježíše, druhá Boží lásce a třetí neděli – do třetice všeho dobrého – se budeme zamýšlet nad účastenstvím Ducha svatého, neboli podle ekumenického překladu – nad jeho přítomností s námi a mezi námi.
V Božím slově, vybraném pro tuto neděli, jsme slyšeli tři příběhy, tři setkání s působením Ducha svatého. Jejich hrdiny jsou Mojžíš, vůdce Izraelitů, Marie, matka Spasitele a Pavel, apoštol pohanů. Vezměme si jednotlivé příběhy popořadě a sledujme to, co je spojuje, i rozdíly mezi nimi.
První příběh se odehrává po odchodu z Egypta při putování pouští, při cestě do zaslíbené země, ještě před vysláním zvědů. Izraelité jsou již unaveni a stýská se jim po dobrém bydle, stěžují si na těžkosti. V Písmu je dokonce zmíněna chátra, která se mezi Izraelity přimíchala a kterou popadla žádostivost. Pak s ní i Izraelci s pláčem volali po mase, vzpomínali na ryby, pórek, cibuli, česnek, melouny, okurky. Vždyť takhle si svůj život nepředstavovali. Jen mana, stále mana, byť různě upravovaná. Hospodinu se jejich reptání nelíbí, i Mojžíš na to hledí s nevolí a už nemá sílu, aby je vedl dál, a vyčítá Hospodinu, že mu je svěřil. Hospodin pak zakročuje, slibuje, že dá lidu maso a Mojžíšovi pomoc ve starších. A když Mojžíš s Hospodinem diskutuje a namítá mu, že to není možné nakrmit tolik lidí, Hospodin odpovídá: Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne. Mojžíš tedy shromáždil požadovaných 70 mužů ze starších lidu, Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil a odebral z ducha, který byl na Mojžíšovi a část dává 70 starším, aby nesli břímě lidu s ním. Účinek se na nich projevil okamžitě, bylo to poznat i na těch, kteří nebyli přímo na místě u stanu, ale v táboře. Když se Mojžíš vrací se staršími do tábora, začaly padat spousty křepelek, až se jich lid přesytil. My si ale u tohoto příběhu všimněme hlavně přání Mojžíše, které rezonuje s naším tématem: Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha! a slova samého Hospodina Což ruka Hospodinova je na to krátká? Hned uvidíš, uskuteční-li se mé slovo, nebo ne.
Druhý příběh v chronologické linii je příběh Marie. Židovská dívka z lidu, tichá, přemýšlivá. K ní přichází anděl. Ona s ním nediskutuje, jen je ticho a přemýšlí, co to má znamenat. Slyší slova o milosti, čím je to zahrnuta? A nemusí se bát! Ale dozvídá se, že porodí syna, který bude kralovat na věky, mělo by to být něco úžasného, splněné sny izraelského lidu. Jen se ptá – nevíme jak, zda tiše nebo odvážně – jak se to může stát? Svůj život si zřejmě představovala jinak. Andělova odpověď ji stačí, přijímá zaslíbení Boží moci a Ducha svatého, jako důkaz přijímá i zprávu o těhotenství své příbuzné Alžběty. Na tomto příběhu si všimněme sdělení anděla Gabriela: Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní.… Neboť u Boha není nic nemožného.
Třetí příběh je příběh apoštola Pavla. Svůj život si asi také představoval jinak. Teď je ale ve vězení a píše do Efezu o milosti, které se mu dostalo. Hospodin mu ve zjevení odhalil tajemství, které bylo dosud skryto. Duch svatý je odhalil apoštolům a prorokům a přímo Pavla pověřil, aby toto zjevené tajemství oznamoval pohanům. Tím tajemstvím je to, že v Pánu Ježíši stvořil ze dvou, z žida i pohana, nového člověka. V Ježíši Kristu jsou pohané částí společného těla, jsou spoludědicové zaslíbení Izraele. A tak my, jako pohané, kteří uvěřili Pánu Ježíši, patříme k Boží rodině, jsme společně budováni v duchovní příbytek Boží. Bůh chce, aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost. Již před stvořením světa, podle předvěkého určení, podle svého plánu rozhodl, že až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu. V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou. Na tomto příběhu si všimněme, že Bůh dal Pavlovi poznat své záměry ve zjevení. Pavel se stal služebníkem evangelia, když ho Bůh obdařil touto milostí a působil v něm mocí Ducha svatého.
S Mojžíšem mluvil Hospodin přímo, dává mu pomocníky k péči o Izrael a těm pomocníkům dává k pomoci svého ducha. K Marii posílá svého anděla, aby se nebála a v pokoji se dozvěděla, co pro ni Bůh připravil, že se stane matkou Spasitele, Ježíše Krista. Pavlovi Bůh dává zjevení svého plánu, skryté tajemství: je tu něco nového, církev, tělo Pána Ježíše, společenství židů i pohanů, všech, kteří věří v Ježíše Krista a které spojila Jeho prolitá krev. Je to obecenství bratří a sester, které svolává Duch svatý, Boží rodina. Právě skrze tuto církev mají poznávat nebeské vlády a mocnosti mnohotvarou moudrost Boží, jak to všechno krásně už před věky vymyslel, jak chce aby všichni lidé byli zachráněni a došli spásy (1 Tim 2,3). Ano, stali jsme se podívanou nejen lidem, ale i andělům (1 K 4,9).
V tomto předvánočním čase je to zvlášť náročné, abychom nepodlehli marným lákadlům. Nákupní horečka a touha po hodech tohoto světa, po mase a plných hrncích jídla a mísách cukroví zachvacuje mnohé. Také my chceme mít ve svých domovech hezky a vše připraveno. Ale připomeňme si, že vánoční očekávání a předvánoční přípravy jsou splnitelné jen pod vedením Ducha svatého, právě v obecenství bratří a sester, které svolává v rodinách i ve sborech.
Máme mu otevřít svá srdce, nechat se prostoupit vší plností Boží. Pán má pro každého z nás svůj plán, který nám v pravý čas vyjevuje. Jenom v obecenství s Duchem svatým můžeme pak přijímat mnohé nelehké úkoly a jako Marie vyznávat: „Ano, Pane, staň se podle tvého slova.“
Duch svatý sjednocuje a posvěcuje, bourá hradby, které si proti němu lidé v pýše zvedají. Nechce nechat nikoho bez naděje. V jeho moci je i to, aby se Krista dočkali ti, kdo ho neočekávají, ti, kdo jsou bez domova, i ti, kdo jsou bez církve. Jak říká prorok Izajáš: Hospodinova ruka není krátká na spasení, …jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha (Iz 59,1-2) Ale máme zaslíbení: Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1 J 1:9)
Křesťansky pochopený advent není tedy ani povrchním úklidem ani nákladnou výzdobou, ale úklidem v duši, radikálním vypuzením démonů, aby bylo čisto pro přítomnost Ducha svatého. Aby naše Vánoce nebyly jen jakýmisi hody, ale opravdovým Hodem Božím, k tomu nám dopomáhej Bůh Duchem svým svatým. Amen.
Milost našeho Pána Ježíše Krista, a láska Boží, a účastenství Ducha svatého ať je stále s námi se všemi.
Pro diecézní kurz dne 6. 12. 2008 připravila Jarmila Chytilová