Text: 1 Pt 1, 3 – 9
Milí bratři a sestry, pokoj vám.
Dnes se budeme zamýšlet nad pojmem dědictví. Co si pod tímto slovem představíme? Něco, co dostáváme jaksi mimo vlastní zásluhy. Co získal či vybudoval někdo před námi nebo někdo mimo nás, mimo naše zásluhy. Může to být i něco, na čem jsme spolupracovali, do čeho jsme investovali, co jsme opatrovali. Když jsem si dala do internetového vyhledávače Morfeo slovo dědictví, ukázalo se mi přes 170 tisíc odkazů. Prohlédla jsem jen začáteční údaje, bylo mezi nimi dědictví průmyslové, archeologické, architektonické, dokonce i hokejové, dědictví u notáře, nejvíce se vyskytovalo dědictví kulturní. Jako první bylo uvedeno 12 českých divů světa – české dědictví, zahrnuté do světového dědictví UNESCA. Tato Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu vybrala nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě a přijala je na tzv. „Seznam světového dědictví“. Na něm se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Státy, na jejichž území se dané památky nacházejí, se zavázaly je chránit tak, aby byly zachovány pro budoucí generace. Ano, všechna tato dědictví se musí chránit a opečovávat. Nevím, jestli v těch všech odkazech je také zmínka o dědictví Božích dětí.
V nebesích je totiž pro Boží děti připraveno úžasné dědictví – nehynoucí, neposkvrněné, nevadnoucí – věčný život v Božím království. Nový svět, v němž bude Bůh sám vládnout. Dědicem je Pán Ježíš, Boží syn a s ním i ti, kteří byli přijati za syny a stali se tak spoludědicové Kristovi. Otec dal svému Synu moc nad všemi lidmi a svěřil mu život věčný. A věčný život je v tom, když poznají jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista. Syn zjevil Boží jméno lidem, které mu Bůh ze světa dal, a oni poznali, že od Boha vyšel a uvěřili, že ho Bůh poslal. Ti, kdo uvěřili, přijali Ducha synovství a Boží duch jim dosvědčuje, že jsou Boží děti, dědicové Boží a spoludědicové Kristovi.
Zamysleme se teď nad Duchem synovství.
- Kdo jsem? V našem životě zastáváme různé funkce – nejprve jako syn či dcera rodičů, sourozenec, žák, student, učeň, spolužák, zaměstnanec, podnikatel, manžel, manželka, přítel, člen širší rodiny či nějakého jiného kolektivu. Jak vnímáme svou úlohu Božího syna či dcery? Bůh mě povolal, abych byl s ním.
- Láska Boha Otce nás zve do obecenství s ním. Jak často jsem s ním? Poznávám ho a raduji se z toho? Raduji se s ním? Jak mu důvěřuji?
- Jsem rád – ráda, že jsem Božím dítětem? Co to znamená pro mé okolí, co to znamená pro svět? Buduji dobré vztahy, buduji svět pravdy a lásky? Dávám ostatním naději, že lze žít jinak, než jak to žádá svět?
- Jako dítě Boží jsem dědic. Dědictví jsem dostal darem – je to věčný život. Cesta k tomuto dědictví je cesta víry. Jak žiju svůj život víry? Nedělám svému nebeskému Otci ostudu?
- Základním dědictvím je svatost – oddělení pro Boha. Nebojme se být svatými a oslavovat životem našeho Otce v nebesích. To znamená snahu o dokonalost, máme být dokonalí jako je dokonalý náš Otec. Snažíme se plnit Boží vůli za všech okolností? Jak se spoléhám na Boží vedení?
- Dědictvím Božích dětí je láska, kterou vylil do našich srdcí. Když miluji svého Otce v nebesích, daří se mi vidět v každém člověku bratra a podle příkladu Pána Ježíše ho milovat bratrskou láskou? Když si s někým nerozumím, když mě štve nebo mi přímo ubližuje, snažím se ho vidět Božíma očima a žehnat mu a přát mu spásu? 1 P 3, 9 neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnejte; vždyť jste byli povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání.
- Součástí dědictví je svoboda. Je to velký dar, k němuž jsme byli povoláni. Jen ho máme správně užívat a nemít za příležitost prosazovat sami sebe. Pán Ježíš nám i dnes říká: Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými (J 8,32) a Já jsem ta pravda, cesta a život (J 14,6) Snažíme se poznávat pravdu, která nás osvobozuje?
- Kořenem otroctví je hřích. Pán Ježíš nás osvobodil od hříchu, osvobodil nás z jeho otroctví. Máme svobodu nehřešit. Vždyť kde je Duch Páně, tam je svoboda. Dokážeme říci hříchu NE a také říci NE ke všemu, co k němu vede?
- Dědictví Božích synů je velké a náročné. Přijímejme je s vděčností a odpovědností. Nepromrhejme je. Mějme odvahu žít je každý den a říkat o něm dalším lidem.
1 Pt 1, 3 – 9
Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek, aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, spasení duší. Amen