texty: Žalmy 72,11, Izajáš 60,1-6, Matouš 2,1-2
Milí bratři a sestry, pokoj vám.
Temnota přikrývá zemi, soumrak národy. Kolem nás slyšíme samé negativní hlasy, vše se zdražuje, u lékaře se bude platit, v lékárně se bude platit za každou položku receptu, stále samé výdaje, lidé jsou neradostní, bují korupce, ve škole si děti ubližují, neposlouchají učitele, rodiče, a naopak zas rodiče ubližují dětem, ze světa samé zprávy o terorismu, genocidě. Ano, tma. Také v Božím slovu to slyšíme. Ale slyšíme také: povstaň, rozjasni se, protože Ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva.
Jak poznáme, kdy je dostatek světla ve světě? Poslyšme starý židovský příběh:
Kdy je dostatek světla ve světě?
Žil kdysi vzdělaný rabín, byl starý, ale byl to svatý muž. Jednoho dne shromáždil své žáky a dal jim otázku: „Kdy je dostatek světla ve světě?“
První žák odpověděl: „Rabbi, dostatek světla ve světě je tehdy, když můžeš z dálky rozeznat, zda se voda pohybuje anebo stojí.“ „To není dostatek světla“ pravil rabbi.
Druhý se odvážil jiné odpovědi: „Rabbi, ve světě je dostatek světla pokud můžeš rozeznat rozdíl mezi bukem a smokvoní.“ „To stále ještě není dostatek světla.“
Třetí žák nabídl svůj názor: „Rabbi, dostatek světla ve světě je, když můžeš rozeznat kozu od ovce.“ Rabín znovu odpověděl: „To stále ještě není dostatek světla.“
Všichni jeho žáci zůstali tiší a udiveně se dívali jeden na druhého. „Jakou odpověď chce asi rabín slyšet?“
Nakonec rabín odpověděl sám na svou otázku: „Dostatek světla ve světě je, když je každý schopen podívat se druhému do tváře a vidět v něm bratra nebo sestru.“
Toto je podobenství o podstatě náboženství. Náboženství včetně křesťanství nemá číst znaky času (zda voda teče nebo stojí), nemá mu jít o dogmatickou nebo politickou správnost (rozeznávat od sebe stromy), nemá mu jít ani o morálku (oddělovat kozy od ovcí).
Bůh je světlo a Boží světlo v tomto světě znamená pomoc při správném vidění našich tváří. V náboženství jde o vzájemný skutek lásky. Vše ostatní je druhotné.
Tolik příběh.
Ano. Bůh je světlo a to světlo přišlo na svět a tma je nepohltila. To světlo se narodilo v Betlémě v zemi judské a obětovalo se pro nás v Jeruzalémě. O tomto světle Jeruzaléma, o Kristu, hovoří prorok Izaiáš. Je to dar pro všechny národy.
O vánocích slavíme svátek Narození Páně. Bůh přišel na svět jako malé dítě, jako ten nejchudší z chudých. Přišel mezi své, andělé pozvali k jeho narození také nejchudší z chudých, pastýře. Ti přišli s radostí podívat se na tu velkou radost, kterou jim andělé zvěstovali. Přišel jejich Spasitel. Přijali to srdcem, radovali se, oslavovali a chválili Boha. Dnes slavíme svátek Zjevení Páně. Je to vlastně téměř totožný svátek, ale přece jen jiný. Při tom dnešním svátku si uvědomujeme, že Bůh přišel na svět pro všechny lidi, že přišel nejen jako Mesiáš, Spasitel vyvoleného lidu Izraele, ale jako Zachránce pro všechen lid. Připomínáme si, že k němu přišli pohané, mudrci, aby se mu jako židovskému králi poklonili a uznali ho jako krále králů!
Řecké slovo pro tento svátek je Epifaneia či theofaneia, to znamená. Boží zjevení. V antice se tímto slovem rozumělo jak viditelné zjevení božstva, tak i slavnostní příjezd panovníka, který byl uctíván jako božstvo, do měst jeho říše. Bůh se zjevil v dítěti v zemi, kterou si vybral a v národu, který si vyvolil. Mluví se vlastně o nejvýznamnější události v celém vesmíru. A jak se to děje, za jakých okolností? Narozené dítě dostává sice královské dary, zlato, kadidlo, myrhu, ale vše se děje v bezvýznamném Betlémě, v chudém příbytku, u malého dítěte a dvou obyčejných chudých lidí. V Jeruzalémě věděli jen to, co se dozvěděli od mudrců, a v Římě nevěděli nic. Natož kdekoliv jinde. A přesto mluvíme o zjevení se Boží slávy.
Na Boží slávě se totiž nic nemění, jestli ji poznává najednou pět lidí nebo pět miliónů lidí. Člověk jí může být zasažen nebo osloven jen jako osoba, jako jedinec, ne jako dav. Bůh jde u všech důležitých věcí od člověka k člověku, od jednoho lidského srdce k druhému. Lidské srdce, lidský život, lidská víra a poslušnost, to jsou prostory, do nichž Bůh vstupuje.
Nevíme, kolik těch mudrců bylo a jaké byly jejich osudy dále. V legendách se z nich stali králové, přisoudila se jim i jména – Kašpar, Melichar a Baltazar. Nevíme přesně, co to bylo za hvězdu, která vedla mudrce. Náš astronom Jiří Grygar se přiklání k názoru Johannese Keplera, že to byla konjunkce (úhlové sblížení) planet Jupitera a Saturna, v novém Průvodci Biblí, vydaném loni Českou biblickou společností, je uvedeno čínské pozorování komety s dlouhým ohonem v té době. Tato zkoumání jsou zajímavá, ale nejsou důležitá pro podstatu věci. Mudrci byli přesvědčeni, že nebesa zvěstují slávu Boží a toužili po poznání Boha. Hledali ho a chtěli se mu poklonit. Právě k tomu je vedla betlémská hvězda.
Betlémská hvězda, Kristus, svítí stále, ale vede jen ty, kteří se Bohu otevírají, kteří ho hledají. Mudrcům se Bůh dal poznat ve zkoumání hvězd. Víme, že je stále při díle. Na každém mu záleží a dává nám možnost poznat ho v tom, co je nám blízké. Někomu v přírodě, někomu v knihách, někomu v matematice, v genetice… Posílá nám do cesty hvězdy, které nám ukazují cestu. Šťastné i nešťastné životní příhody, druzí lidé mohou být hvězdou, znamením, které člověka přivede ke Kristu, k víře. Hvězda je tu ovšem jen na čas, pak se ztratí, byť zářila sebevíc. Ale kdo nalezl Krista, Betlémskou hvězdu, toho se Boží sláva dotkla, vstoupila do jeho života a rozsvěcuje ho. Stává se pak sám světlem, hvězdou, která může sloužit ostatním k nalezení Pána Ježíše. Hvězda mizí, ale Kristus, když jsme ho našli, zůstává navěky. Jak říká starý rabi „Dostatek světla ve světě je, když je každý schopen podívat se druhému do tváře a vidět v něm bratra nebo sestru.“ A to může právě ten, v jehož srdci svítí Kristus. Jak říká Malý princ v knížce Exuperyho: Co je důležité, je očím neviditelné a Správně vidíme jen srdcem. Dodejme, že srdcem, v němž přebývá Bůh.
Mysleme na to, zda jsme opravdu přijali Pána Ježíše jako svého Spasitele – narodil se v našem srdci – a zda jsme ho uznali a přijali jako svého Pána a Krále. Pak teprve nastává ta pravá epifanie – zjeví se nám ve své slávě. Amen.
Kázání pro pobožnost na kazatelském kurzu 5.1.2008 a při zástupu bratra faráře v neděli 6.1.2008