Pavel měl v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Pře-plav se do Makedonie a pomoz nám!“ Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium. Vypluli jsme tedy z Troady a plavili se přímo na ostrov Samothráké a druhého dne do makedonské Neapole. Odtud jsme šli do Filip, které jsou nejvý-znamnějším městem té části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly. Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty“; a my jsme její naléhavé pozvání přijali. Skutky 16,9–15
Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha. Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu. Jeho brány zůstanou otevřeny, protože stále trvá den, a noci tam už nebude. V něm se shromáždí sláva i čest národů. A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života. A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. Zjevení 21,10.22–22,5
Ježíš řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. A slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. Toto vám pravím, dokud jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.“ Jan 14,23–29
Milí bratři a sestry, pokoj vám!
Četli jsme, že apoštol Pavel měl v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“ Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium.“ Pavel poslechl Boží volání, i když se mu to zdálo jen ve snu. Věděl, že Bůh mluví různě, různým způsobem. A tak pod vedením Ducha svatého změnil svoje plány a šel se svými společníky hlásat Boží slovo do Makedonie. První město, ve kterém se zastavili, byly Filipy. V sobotu vyšli za bránu k řece. Protože ve městě nebyla synagoga, předpokládali, že se tam budou k modlitbám shromažďovat tamní Židé, aby měli k dispozici vodu pro obřadné omývání. Když tam přišli, uviděli skupinu zbožných žen. Připojili se k nim a Pavel začal kázat.
Mezi ženami byla i jedna zámožná žena. Jmenovala se Lýdie a pocházela z města Thyatir, které bylo v blízkosti Filip. Musela být hodně bohatá, protože měla dům i ve Filipech. Byla obchodnicí s purpurem. Výroba purpurového barviva byla velmi nákladná, používalo se proto pouze na nejjemnější látky, takže výrobky, které v té době Lýdie kupovala a prodávala, byly určené spíše pro bohatší vrstvu. Lýdie byla určitě velmi bystrá. V té době se žena musela dobře ohánět, aby byla úspěšná. Lýdie se patrně neustále věnovala svému obchodu. Ale na rozdíl od svých konkurentů během sabatu neprodávala, protože „věřila v jediného Boha“ a tak světila den odpočinku. Odpoutala se od každodenních potřeb svého obchodu a věnovala čas Bohu a modlitbě. A za svoji volbu byla teď bohatě odměněná. Bůh Lýdii i ostatním ženám ukázal cestu. Ona a ostatní ženy toho pravděpodobně o Pánu Ježíši moc nevěděli, jestliže vůbec něco. Spíše to byly proselytky, které přestoupily z pohanství na židovství a znaly jen Starý zákon. Nevěděly nic o Ježíšově smrti, o zmrtvýchvstání a o vykoupení. Ale teď měly možnost vše uslyšet.
Jak Pavel hlásal evangelium o Kristu, jeho slova pronikala Lýdii do srdce. Duch svatý otevřel její srdce a srdce všech žen, které se tam sešly, aby přijaly, co Pavel zvěstoval. A to se rychle projevilo i prakticky. Lydie udělala dvě velmi důležité věci – radostnou zprávu si nenechala jen pro sebe, ale přinesla ji všem do svého domu a ten pak otevřela pro Boží služebníky. „Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty.“
Pavel a jeho společníci toto pozvání přijali, a tak v jejím domě vzniklo první evropské křesťanské společenství.
Vejděte do mého domu. Jak krásně tato slova zní. Zvláště když si je uvědomíme v souvislosti s dnešním evangeliem. „Ježíš řekl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Řekli jsme Pánu Ježíši: Vejdi do mého domu? Miluji Tě a budu zachovávat Tvé Slovo? Abychom Jeho Slovo zachovávali, musíme je znát, musíme vědět, co máme zachovávat! A jak je můžeme znát, když nečteme Bibli, nechodíme na biblické hodiny, neposloucháme kázání při bohoslužbě?
Kolik lidí si myslí, že Ježíše miluje a přitom Jeho slovo vůbec nezná. Milovat, jak říká Pán Ježíš, znamená v první řadě znát a zachovávat Jeho slovo. Kdo nezná Ježíšovo slovo, nemůže ho zachovávat a tak ani Pána Ježíše milovat, to si jen něco nalhává. Kdo Ježíše nemiluje, ten Jeho slovo nezná, Ježíšovy názory ho nezajímají, natož aby je dodržoval. Láska k Bohu a znalost Ježíšova učení jdou spolu ruku v ruce. To je velmi důležité si uvědomit! Ten, kdo si myslí, že kdovíjak Ježíše miluje a nezná jeho slova, se plete.
Láska v pravém slova smyslu totiž nejsou pocity, ale postoj. Jak poznám, že mě má někdo rád? Že chce se mnou být, těší se na mě, je rád v mé přítomnosti, snaží se dělat mi radost, poznávat mě blíž. A tak láska k Bohu nespočívá v pouhém citu, ale v konkrétním postoji: v ochotě zachovávat Boží slovo. A snaha o zachovávání Božích přikázání je vlastně viditelným znamením a odrazem lásky, její opravdovosti. Podobně se projevuje i láska k bližnímu: v ochotě pomáhat, být nablízku, pomoci dobrým slovem anebo vstřícným postojem: „Jsem tu pro tebe. Jsem ochoten ti věnovat svůj čas, své schopnosti.“ A tehdy poznáme a prožijeme, že Bůh je nám opravdu blízký, že je v našem nitru. Naplní se Ježíšovo slovo: „Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“
V naší ochotě zachovávat slova Pána Ježíše máme mocného pomocníka – Ducha svatého. Je to dar, který nám Pán zanechal. „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ Duch svatý pokračuje v díle Pána Ježíše, pomáhá nám porozumět Písmu, připomíná nám, co je třeba, ukazuje nám naše slabosti, usvědčuje nás z toho, co není podle Boží vůle. A když mu nasloucháme, přichází k naplnění další dar, který nám tu Pán zanechal, a to je pokoj. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“
Na světě máme soužení, není to procházka růžovým sadem ani trhání konvalinek. Pán Ježíš nás posílá se zvěstí a svědectvím k lidem, kteří nejsou vždy ochotní naslouchat a toto svědectví přijímat. V tom se můžeme spoléhat na pomoc Ducha svatého. Měli bychom být citliví k jeho vedení, abychom poznávali, kam máme jít, abychom věděli, jak ke komu promluvit a kdy být tiší. Aby nás mohl proměňovat a používat, jako si použil apoštola Pavla. Vždyť díky jeho poslušnosti a poslušnosti dalších svědků víry jsme slyšeli evangelium i my a mohli uvěřit. A k tomu nás Pán vyzbrojuje vnitřním pokojem, který pramení z radostné jistoty, že nebeský Otec miluje své věrné, dává jim sílu v jejich zápasech a chce s nimi přebývat zde na zemi v jejich srdci a chystá jim nakonec u sebe věčný příbytek.
A tak, milovaní, milujme se navzájem Kristovou láskou, která byla vylita do našich srdcí. Milujme našeho Pána Ježíše Krista celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Otevřme svá srdce naplno Jeho lásce, jako je otevřela první křesťanka v Evropě Lydia. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.(Fp 4,7) Amen.
5. 5. 2013 JCH