Texty: Za 9,9-10; Ž 118,14-27; Lk 19,28-48
Milí bratři a milé sestry, pokoj vám a milost – shalom va chesed!
Poslední neděli před velikonocemi církev nazývá Palmovou, u nás Květnou. V ten den se čítává zpráva evangelií o slavném vjezdu Ježíšově do Jeruzaléma, o tom, jak ho lidé vítali ratolestmi a zpívali žalmy o příchodu Spasitele. Ve středověku tuto scénu dokonce s oblibou předváděli i v rámci liturgických slavností. Dočetla jsem se, že ještě Mistr Jan Hus se kajícně v jednom kázání přiznává, jak se toho v mládí zúčastnil. Jeden ze studentů se přestrojil za osla, jiný si na něj sedl a všichni společně vyváděli. Snad právě pro studentské rozpustilosti církev tuto podívanou omezila na svěcení ratolestí neboli lidově „kočiček“. Věřící si je odnášeli domů, a buď je vsazovali na pole na ochranu před krupobitím, nebo je ukládali pod krov na ochranu před bleskem a ohněm. Velice slavný býval průvod kolem kostela. Před návratem průvodu se chrámové dveře uzavřely. Teprve když kněz na ně zaklepal křížem, otevřely se na připomínku toho, že jen Kristův kříž otvírá bránu nebes. Od dob reformace tyto obřady již ztratily na vážnosti. Přesto jsou dokladem toho, jak si církev tohoto vyprávění vážila. Připomínala si, že jako Pán Ježíš vstupoval do Jeruzaléma, tak přichází i do své církve. Proto se přece církev shromažďuje, protože tam přichází Kristus, neviditelně, ale skutečně. Ve slovu, v Duchu, ve svátostech. Proto se zde shromažďujeme i my.
Vjezd do Jeruzaléma popisují všechna čtyři evangelia, každé doplňuje určitou informaci. V době Pána Ježíše byly pesachové slavnosti (naše velikonoce) jako poutní svátek vrcholem židovského roku. Jeruzalém měl 25-30 tisíc obyvatel a býval zaplaven 85 až 125 tisíci poutníky. I z Janova evangelia se dozvídáme, že v Jeruzalémě bylo plno poutníků. Mnozí z nich hledali Ježíše, a jak stáli v chrámě, říkali si mezi sebou. Co myslíte? Přijde na svátky? (J 11,56) Když se pak dozvěděli, že přichází, vzali palmové ratolesti a šli ho vítat. Mnozí i vydávali svědectví, že byli při tom, když vzkřísil z mrtvých Lazara. I proto ho šlo uvítat množství lidu. Někdo zase odpovídal na otázku – kdo to je: to je ten prorok Ježíš z Galileje. A tady se nabízí i otázky pro nás: Jak my vítáme Pána Ježíše v naší církvi? A jak my odpovídáme na otázku Kdo to je? Jak vydáváme svědectví o tom, co jsme s ním zažili?
A Pán Ježíš přijížděl na oslátku. Právě tak, jak bylo předpovězeno prorokem Zachariášem. Evangelista Matouš píše:21 4-5 To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:`Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.´ Ve starocírkevních výkladech byla rozšířena alegorie, podle níž osel, na kterém jede Pán Ježíš, znamená církev. Církev v této alegorii není líčena triumfálně s nepatřičným sebevědomím, nýbrž jako ušaté, trucovité zvíře, které vzbuzuje smíšené pocity. Nicméně toto ušaté trucovité a nespolehlivé zvíře přináší do světa Krista. V tom je církev nezastupitelná. Přináší světu Krista ne proto, že by tomu Kristu či tomu světu byla dostatečně důstojným partnerem a prostředníkem, nýbrž proto, že Kristus si ve svém ponížení takové nespolehlivé, tvrdohlavé a občas směšné zvíře k tomu zvolil. Tato alegorie mi připomněla úvahu Dorothy Sayersové, známé křesťanské spisovatelky i spisovatelky detektivek, že Pán Ježíš zažil dobrovolně tři ponížení: když se narodil jako bezbranné miminko, když byl ukřižován, a když se tady na zemi teď vyskytuje v těle, kterým je jeho církev.
Zastavme se ještě na chvíli u situace, kdy Pán Ježíš posílá učedníky pro oslátko. Věděl, kde je připraveno. Pán Ježíš ví, kdo je připraven pro službu a čeká, až bude odvázán. Učedníci šli a nalezli, jak řekl. K odvázání stačilo říci, že je Pán potřebuje. Stačí i nám říci, že nás Pán potřebuje? Jdeme jako učedníci tam, kam nás Pán posílá?
Pán Ježíš přijíždí na vypůjčeném oslíku, pokorný a tichý. Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný (spásu nesoucí), pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti „Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.“ Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země. Království Pána Ježíše není z tohoto světa. Přináší pokoj, ale je to skryto mnoha očím. Zástupy jásaly, chválily Boha za všechny mocné činy, a přesto někteří farizeové žádali Pána Ježíše, aby je napomenul. Pamatujme si odpověď: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ A proto nemlčme, je to Boží vůle chválit. Tam, kde se chválí Bůh, nemá nic zlého místo.
Když jsem si připravovala toto zamyšlení nad textem, který popisuje vjezd Pána Ježíše do Jeruzaléma, měla jsem ta místa před očima. Před nedávnem mi Pán dopřál, že jsem tam mohla pobývat. Scházeli jsme po Olivové hoře až tam, kde stojí kaple Dominus flevit – Pán zaplakal. S pohnutím jsme v kapli zpívali píseň z Taize Benedictus qui venit in nomine Domini – požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. V okně kaple je ozdobná mříž s kalichem a hostií. Přes něj je vidět chrámová hora se zářící zlatou střechou mešity. Za dob Pána Ježíše tam musel být nádherný pohled na město a na chrám. Tenkrát se dal nad ním Pán Ježíš do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“
Kéž bychom i my vždy poznali, co vede ku pokoji. Kéž bychom vždy měli Boží světlo. Kdyby naše oči byly skutečně otevřené, nemohli bychom v životě tolik tápat, bloudit a ustavičně se vracet. Slepotou, zaslepeností je i dnes lidstvo poznamenáno. Kéž bychom i my plnili svůj úkol být světlem světa a mohli zprostředkovat světu Boží světlo.
Když pak Pán Ježíš vešel do chrámu, vyhnal ty, kdo tam prodávali. Jeho dům měl být domem modlitby a ne peleší lotrovskou. Tu se zase nabízí otázka: Je náš sbor domem modlitby? Je domem, kde se vyučuje Boží slovo? Pán Ježíš na jiném místě říká: kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. (J 6,37) Prodavače vyhnal, protože nepřišli sloužit Bohu, ale mamonu. Přemýšlejme, jak můžeme přispět k tomu, aby náš sbor byl domem modlitby.
Pán Ježíš pak každý den učil v chrámu. Co učil? O lásce a odpouštění, o shromažďování v jeho jménu, o modlitbě, o Božím království, o Otci v nebesích, o naplnění Zákona a Proroků. Učil je jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.(Mt 7,29)
A slyšeli jsme, jaká byla reakce na jeho učení. Jedna skupina byl obyčejný lid. O nich je psáno: Všechen lid mu visel na rtech. Druhá skupina byli velekněží, zákoníci a přední mužové z lidu. Ti usilovali o to, jak by ho mohli zahubit.
A tak příběh, vyprávějící o jásajících zástupech poutníků, vypráví i o lidské zlobě, nepochopení, zaslepenosti. Spasitel vjíždějící do jeruzalémských bran byl někým jiným, než si ho většina Židů představovala. Později se lidská zloba prosadila, tekla krev obětovaného nevinného.
Jakého Spasitele vlastně očekáváme my? Nechceme ho mít i my jiného, než jaký skutečně je? Těšíme se na Jeho druhý příchod ve slávě? Pak už to nebude na oslátku, ale na bílém koni s nebeským vojskem. Pak se před ním skloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že Ježíš je Pán.
Máme před sebou poslední týden postní doby. Využijme ji k očištění od všeho, co nám brání jít za Kristem. Říkejme si s žalmistou Hospodin je síla má i moje píseň; stal se mou spásou. Připomínejme si, že máme být jako učedníci připraveni poslechnout, když nás Pán posílá. Že máme chválit Boha a poznávat, co vede ku pokoji. Že nemáme znesvěcovat dům modlitby. A že máme viset na Ježíšových rtech, máme mít na něho upřeny oči. K tomu nám dopomáhej Otec, Syn i Duch svatý. Amen. Přijď, Pane Ježíši. Milost Pána Ježíše se všemi.
Pro pobožnost na kazatelském kurzu 3. dubna 2005 připravila Jarmila Chytilová, NO Kladno.
Písně: 234, 311, 239, 181
Doplnění vedoucím kurzu br. Špakem:
Pán Ježíš vyhnal penězoměnce a prodejce obětí z chrámu proto, že on sám je tou smírnou obětí. Bůh si žádá milosrdenství a ne oběť zvířat.
Použitá literatura:
kazatelský plán
Bible
Urovnejte cestu Páně – Postily pro celý církevní rok, vybrané z čsp Český zápas z let 1970-1980 vydala ÚR CČSH 1984
Čtení sváteční – Kniha kázání 2002/2003, vydal Blahoslav Praha 2002
D.Meyer-Liedholz, Pesah – slavení Pesahu v Bibli, v dějinách, v současnosti… Vydal Josef Tůma, Modřice 2003
Philip Yancey, Zklamán Bohem, Návrat domů 2002