texty: Žalmy 119,57 – 60, 1 Tesalonickým 2,1 – 13, Koloským 3,16 – 17, Jan 15,7 – 11
Milí bratři a sestry, pokoj vám.
S vděčností v srdci jsme se dnes opět sešli, abychom oslavovali Boha žalmy, chválami a zpěvy, byli vyučováni v Božím slovu, aby v nás mohlo přebývat v celém svém bohatství. Dnešní den je však významný ještě tím, že si připomínáme zrod Církve československé husitské dne 8. ledna 1920.
Tento den nás rok co rok vybízí k díkům za všechna dobrodiní, která jsme od Pána přijali v této naší církvi i skrze ni. Uvažujeme o její minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ta však úzce souvisí s tím, jak my sami dokážeme být poslušni Kristových slov. Snad každý z nás může říci s žalmistou: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov – ale také s žalmistou prosit celým srdcem o shovívavost a smilování, protože se nám to vždy nedaří.
Uvažujeme-li o našich cestách, uvědomme si, že jsme ve válce. Díky Bohu v naší republice žijeme v relativním míru, ale válka probíhá kolem nás, boj mezi dobrem a zlem neustává, probíhá v duchovní oblasti, ale jeho důsledky se projevují mezi lidmi, v našich vztazích, v krizi celé společnosti, v krizi církví. Také apoštol Pavel v dnešním čtení vzpomíná, jak ve Filipi trpěl a byl pohaněn – víme, že byli se Silasem uvrženi do vězení do klád a až zázračným zemětřesením byli uvolněni z pout. Každý z nás prožívá svá trápení a svá pohanění. Také naše církev prožila trápení a pohanění, útoků a lživých obvinění bylo v médiích víc než dost. Tento těžký zápas stále probíhá a není ještě u konce. Věřím ale, že stejně jako apoštol Pavel můžeme říci, že naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů – Bůh zkoumá naše srdce – uznal nás za hodné svěřit nám evangelium a dal nám odvahu hlásat Boží slovo dál. Musíme si však dát pozor na svody, abychom se nechtěli líbit lidem, ale chtěli se líbit Bohu. Mnozí z nás se dostali do situace, kdy byli dotazováni na to, co se v naší církvi děje, náš emeritní patriarcha bratr Schwarz se lidem líbil, ale naším cílem je líbit se Bohu a zvěstovat evangelium spásy. .Proto bychom vždy měli mluvit a jednat tak, abychom se líbili Bohu a ne lidem. Vždyť On zná naše pohnutky, zná naše pochybení a dává nám sílu, abychom mohli obstát.
Přečtěme si znovu Ko 3,16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. Bůh nám dává své slovo – máme ho být plni, je to náš úděl, dává nám Boží lid, bratry a sestry ve víře, se kterými se máme se vší moudrostí navzájem vyučovat, máme se i napomínat, a dává nám Božího ducha, který nás uvádí do této moudrosti, do vděčnosti, do chval a do zpěvu. Vzorem nám může být opět apoštol Pavel. Z dopisu Tesalonickým víme, že nehledal svou slávu u lidí, nedával najevo svou důležitost, nelichotil, nebyl chtivý majetku, nechtěl být nikomu na obtíž. Choval se zbožně, spravedlivě a bezúhonně. Byl laskavý jako matka, když chová své děti, jako otec napomínal a povzbuzoval. Jeho otcovské zapřísahání platí i pro nás: abychom vedli život důstojný Boha, který nás povolává do slávy svého království. Pokud přijímáme slovo evangelia jako slovo Boží, kterým skutečně je, tak v nás bude projevovat svou sílu tak jako v prvních křesťanech.
Dovolte mi, abych v této souvislosti připomněla i loňské zasedání sněmu, na kterém se očekávalo vyřešení konfliktu bývalého patriarchy s církví. Věřím, že to nebyla náhoda, že se mi zrovna při přípravě tohoto zamyšlení dostaly do rukou sněmovní materiály včetně kající bohoslužby. Právě tou sněm začal na přání výrazné většiny delegátů. Vedl ji emeritní patriarcha bratr Špak. Po prosbách za Ducha svatého každý z biskupů četl Boží slovo, které živě mluvilo do naší situace. Doznávali jsme svůj hřích a prosili o odpuštění. Zaznělo zaslíbení Božího odpuštění těm, kdo činí pokání, ale také výstraha těm, kdo ho nečiní. Uvědomění si Boží svatosti a jeho svatého hněvu na těch, kdo pokání nečiní, byl opravdu silný zážitek. Věřím, že Pán byl přítomen a svým Svatým Duchem pomohl situaci v církvi vyřešit.
Kéž se i my vždy otevíráme působení Ducha svatého. Kéž vždy zůstáváme v Kristově slově, v Jeho lásce, abychom byli dobrými učedníky, dobrými služebníky, dobrými přáteli. V Jeho lásce zůstáváme, když zachováváme Jeho přikázání. Sílu k tomu hledejme u Pána v Jeho veliké moci. A tak si ještě na závěr připomeňme Pavlovu výzvu Efezským: A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia…
Kéž je každý z nás oblečen do plné Boží zbroje, kéž všechno, cokoli mluvíme nebo děláme, činíme ve jménu Pána Ježíše, kéž směle oznamujeme tajemství evangelia! Pak budou naše obce živé a naše církev věrohodná a bude plnit svůj úkol hlásat evangelium, vyznávat svou víru, svědčit o ní a uvádět ji v život. Amen.
Pro pobožnost na kazatelském kurzu 7.1.2006 připravila Jarmila Chytilová, NO Kladno
Písně: 114, 155, 165, 311