texty: Ž 118, 24-25.29, Ex 6, 2-13, Ga 5,13-16; J 8, 31-36
Milí bratři, milé sestry, milé děti, pokoj vám!
Dnes je neděle s datem 28. října 2007. Před 89 lety, 28. října 1918, vznikla Československá republika. Je to den, kdy na znamení vděčnosti slavíme státní svátek, to znamená svátek celého našeho státu. Děti měly prázdniny, aby se zdůraznila důležitost tohoto výročí. A co si vlastně připomínáme? Osvobození našeho národa z cizí poroby, kdy jsme byli 300 let pod cizí nadvládou.
V nedělní škole si teď s dětmi vyprávíme také příběh o vysvobození. Tento příběh se udál před více než třemi tisíci lety, ale je stále stejně strhující. Vyprávíme si o izraelském národě, který žil v otroctví v Egyptě. Hebrejci, tak se jim tenkrát říkalo, museli těžce pracovat. Egypťané na ně byli zlí. Dokonce se stalo, že egyptský král, říkalo se mu farao, nařídil, aby byli zabiti všichni chlapečkové, kteří se narodí hebrejským maminkám. Ale Pán Bůh měl s Izraelci zvláštní úmysl, a tak se podařilo jednoho chlapečka zachránit. Maminka a sestra ho vložily do košíku na řece Nil. Tam ho našla egyptská princezna a zalíbil se jí. Protože neměla sama děti, rozhodla se, že ho adoptuje, vezme si ho za vlastního. Dostal jméno Mojžíš, to znamená vytahující z vody. Jeho sestra Miriam tam zpovzdálí hlídala. Nabídla princezně, že sežene chůvu, princezna byla ráda, a tak vlastně Mojžíška vychovala maminka.
Když byl větší, žil v královském paláci u princezny a získal všechny vědomosti jako egyptský princ. Ale i když se jemu samému vedlo dobře, nezapomínal, že jeho pravý národ jsou Hebrejci, kteří jsou v Egyptě v otroctví. Chtěl jim pomoci, ale podle své představy, a tak se mu stalo, že v prchlivosti zabil egyptského dozorce, který ubližoval jednomu z hebrejských otroků. Když se to prozradilo, utekl do pouště. Ale Pán Bůh na něj nezapomněl. Zjevil se mu zvláštním způsobem – promluvil k Mojžíšovi z plápolajícího ohně v keři, který hořel, ale neshořel. Tam dostal Mojžíš úkol, aby vyvedl Izraelce z otroctví.
Mojžíš se nejprve vymlouval, že neumí mluvit, že ho nebude nikdo poslouchat, ale Pán Bůh znal jeho srdce a věděl, že on je ten správný člověk pro úkol, který mu byl svěřen. Aby na to nebyl sám, poslal mu na pomoc jeho staršího bratra Árona. Mojžíš měl ale úkol, který byl opravdu nad lidské síly i nad síly jeho bratra Árona. Bylo důležité, aby byli ve spojení s Boží mocí. Aby si je mohl Pán Bůh použít, museli slyšet a poslouchat Boží hlas, důvěřovat Božímu vedení a spolehnout se na ně. Aby nechtěli dělat vše podle svého, jak je to napadne, aby nebyli pyšní, ale pokorní. A takový Mojžíš opravdu byl. V Bibli se o něm dokonce říká: Mojžíš však byl nejpokornější ze všech lidí, kteří byli na zemi 4M (Numeri) 12:3.
Pokora totiž neznamená, že bychom měli o sobě mluvit špatně, negativně nebo říkat, že něco neumíme, když to umíme. To bychom popírali naše silné stránky, naše dobré vlastnosti. Skutečná pokora znamená, že otevřeně přiznáme, že tohle nám nejde, v tomto jsme slabí a prosíme Pána Boha, aby nám v tom pomáhal. Pán Bůh chce použít nejen naše silné stránky, ale i naše slabosti. Pokud by lidé viděli jen naše silné stránky, říkali by si: ten je dobrý, já něco takového neumím. Ale pokud si nás Pán Bůh použije navzdory našim slabostem, povzbudí to i ostatní, že si mohou říci: Možná si Pán Bůh použije i mne. Proto je důležité, abychom byli upřímní, k sobě samým, k Pánu Bohu i k ostatním lidem. Ten, kdo je opravdu pokorný, také nemyslí tolik na sebe, ale přemýšlí, jak by pomohl a prospěl druhým.
Mojžíš přemýšlel, jak pomoci svému lidu, naučil se poslouchat Pána Boha, a tak mohl být dobrým Božím služebníkem. Proto se skrze něj mohlo stát mnoho zázraků a hlavně – mohl splnit velký úkol, který dostal: vyvést svůj lid z otroctví do svobody.
Svoboda podle Bible však není totéž co libovůle, anarchie, zmatek, aby si každý dělal, co chce, co se mu líbí. Pravá svoboda je tam, kde lidé dbají na Boží vůli, žijí podle ní a nikdo jim v tom nebrání, aby tak mohli žít. Pán Ježíš říká, jak je důležité znát Boží slovo a zůstávat v něm. Kdo se učí znát Boží slovo, ten poznává pravdu, a tak se stává svobodným. Co to znamená? Jakmile něco z Božího slova pochopím, mám se podle toho i chovat, mám tak jednat. Pak budu dobrým Božím učedníkem a taky služebníkem. U nás je slovo sluha, služka, služebník, služebnice trochu v opovržení, více se nám líbí pán, paní, ten, kdo může dávat rozkazy a ostatní ho poslouchají. Ale v Božím království to platí naopak, tam máme myslet jeden na druhého, pomáhat si, posloužit jeden druhému a hlavně poslouchat, co nám Pán Bůh říká, že máme dělat, jaký úkol pro nás připravil.
Důležité je vědět, že pro každého z nás je připraven nějaký úkol, nemusí být tak obrovský, jaký měl Mojžíš, důležité jsou i ty úkoly pro ostatní. Např. maminka Jokebed zachránila Mojžíše navzdory zlému králi a dobře ho vychovala. Jeho sestra Miriam a jeho bratr Áron mu pomáhali. Každý z nás přišel na svět, protože si to Pán Bůh přál, každý jsme něčím jedineční, každý jsme originál, Pán Bůh nedělá kopie. Každého z nás přivedl na svět, abychom tu byli užiteční. A to nejlepší, co můžeme dělat, je dávat pozor na to, jaké skutky, jaké úkoly pro nás Pán Bůh připravil. A dávat si pozor na to, abychom nedělali zlé skutky. Protože zlo se často tváří jako „dokonalá svoboda“, ale je ve skutečnosti otroctvím. Staneme se otroky svých vlastních tužeb, staneme se otroky všelijakých zlých sil. Když hřešíme proti Boží vůli, jsme otroky hříchu.
Naši předkové vyvedli náš národ z poroby Rakouska-Uherska. Mojžíš měl za úkol vyvést Izraelity z otroctví v Egyptě. Ale jediný, který nás může vyvést z otroctví hříchu je Boží Syn Pán Ježíš. Zopakujme si, co Pán Ježíš říká těm, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Když budeme poslouchat Boží slovo, bude nás Pán Ježíš proměňovat a budeme skutečně svobodni, to znamená, že budeme mít sílu říci hříchu NE.
Jak říká apoštol Pavel: Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.
A tak nezapomínejme svou sílu hledat v nesmírné Boží moci. Pán Ježíš nám chce pomáhat, abych konali dobré skutky, které pro nás připravil. Amen.
Kázání při zástupu bratra faráře 28.10.2007 – zaměřeno na děti