Ranní čtení
Bůh je ten, který ve vás působí.
Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha. – Člověk si nemůže vzít nic, není-li mu to dáno z nebe. – Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. – Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny.
Nemylte se, moji milovaní bratři. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
Hospodine, ty nám uchystáš pokoj; vždyť i všechna naše díla jsi udělal za nás.
Fp 2, 13; 2 K 3, 5; J 3, 27; J 6, 44; Jr 32, 39; Jk 1, 16–18; Ef 2, 10; Iz 26, 12
Večerní čtení
Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.
Také na cestě tvých soudů, Hospodine, očekáváme na tebe; po tvém jménu a po tvém připomenutí touží naše duše. Toužím po tobě v noci celou svou duší, hledám tě ve svém nitru celým svým duchem.
Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. – Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli.
Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje. – Naše způsobilost je z Boha. – Stačí ti má milost.
Mt 26, 41; Iz 26, 8–9; Ř 7, 18.22–23; Ga 5, 17; Fp. 4, 13 (NBK); 2 K 3, 5; 2 K 12, 9