Ranní čtení
Dny tvého smutku skončí.
Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. – Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko, neboť nechceme být svlečeni, nýbrž přioděni, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově. Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan. Již nebudou hladovět ani žíznit, neublíží jim slunce ani jiný žár, neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.
Iz 60, 20; Ř 8, 22–23; 2 K 5, 4; Zj 7, 14–17
Večerní čtení
Mistře, ty nedbáš na to, že hyneme?
Hospodin je ke všem dobrý, má slitování s každým svým dílem.
Všechno živé, co se hýbe, budete mít za pokrm. Jako jsem vám dal zelené rostliny. – Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc.
Hospodin je dobrý, je záštitou v den soužení, zná ty, kteří v něm mají útočiště. – Bůh uslyšel hlas chlapce. Boží anděl zavolal na Hagaru z nebes a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, protože Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je. Tu jí Bůh otevřel oči a uviděla studnu s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.
Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. – Ať … doufají … v živého Boha, který nám všechno štědře poskytuje k požitku.
Mk 4, 38; Ž 145, 9; Gn 9, 3; Gn 8, 22; Na 1, 7; Gn 21, 17.19; Mt 6. 31–32; 1 Tm 6, 17