Ranní čtení
Přímým vzchází v temnotách světlo.
Kdo se mezi vámi bojí Hospodina a poslouchá hlas jeho otroka? Kdo chodí v temnotách a nemá žádnou zář, ať doufá v Hospodinovo jméno a spoléhá na svého Boha. – Když upadne, nebude zavržen, vždyť Hospodin mu podepírá ruku. – Vždyť příkaz je lampou, poučení světlem.
Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně. Ačkoliv jsem padl, povstanu, přestože pobývám v temnotě, Hospodin je mým světlem. Protože jsem proti němu zhřešil, ponesu Hospodinův hněv, dokud se mě nezastane a nezjedná mi právo. Vyvede mě na světlo a budu hledět na jeho spravedlnost.
Lampou těla je oko. Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla. Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!
Ž 112, 4; Iz 50, 10; Ž 37, 24; Př 6, 23; Mi 7, 8–9; Mt 6, 22–23
Večerní čtení
Bude pást své stádo jako pastýř, svou paží shromáždí jehňata a v náruči je ponese, březí povede pomalu.
Jsem hluboce pohnut nad tím zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A nechci je propustit hladové, aby nezemdleli na cestě. – Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech.
Přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.
Bloudím jako ztracená ovce; hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl! – Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno. – Neboť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste se obrátili k pastýři a strážci svých duší.
Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. – Já budu pást své ovce a já je budu ukládat, je výrok Panovníka Hospodina.
Iz 40, 11; Mt 15, 32; Žd 4, 15; Mk 10, 13.16; Ž 119, 176; Lk 19, 10; 1 P 2, 25; Lk 12, 32; Ez 34, 15