Ranní čtení
Každý z nich bude jako skrýše před větrem a úkryt před přívalem
Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, – Můj druh, je výrok Hospodina zástupů. – Já a Otec jsme jedno.
Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat. – Bude to stánek jako zastínění před horkem ve dne a jako útočiště a úkryt před přívalem i před deštěm. – Hospodin je tvůj strážce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nebude bít slunce, ani měsíc v noci.
Srdce mám sevřené: Ke skále, která mě převyšuje, prosím doveď mě! – Tys mou skrýší, střežíš mě před soužením. – Protože jsi byl pevností pro chudého, pevností pro nuzného v jeho tísni; útočištěm před přívalem, stínem před horkem, neboť hněv násilníků je jako příval proti zdi.
Iz 32, 2; Žd 2, 14; Za 13, 7; J 10, 30; Ž 91, 1 (B21); Iz 4, 6; Ž 121, 5–6; Ž 61, 3 (B21); Ž 32, 7; Iz 25, 4
Večerní čtení
Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi.
Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. – Neboť tak jako přede mnou zůstávají nová nebesa a nová země, které dělám, je Hospodinův výrok, tak bude zůstávat vaše potomstvo a vaše jméno.
Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo. A já Jan jsem uviděl to svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže. A uslyšel jsem mocný hlas z nebe, který říkal: Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid a Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť první věci pominuly. A Ten, který seděl na trůnu, řekl: Hle, činím všechno nové.
Iz 65, 17; 2 P 3, 13; Iz 66, 22; Zj 21, 1–5 (NBK)