Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči.
Bože, ty znáš mou pošetilost; má provinění ti nejsou skryta. – Nauč mě dělat to, co je ti milé, vždyť jsi můj Bůh! – Veď mě, Hospodine, ve své spravedlnosti. Napřim přede mnou svou cestu! – Mé časy jsou ve tvé ruce.
Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. – Kdo se mezi vámi bojí Hospodina? Kdo chodí v temnotách a nemá žádnou zář, ať doufá v Hospodinovo jméno a spoléhá na svého Boha.
Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. – Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha!
Řekl jim: Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru? – Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme.
2 Pa 20, 12; Ž 69, 6; Ž 143, 10; Ž 5, 9; Ž 31, 16; Jk 1, 5–6; Iz 50, 10; Ž 94, 19 (EP); Ž 42, 6; Mk 4, 40; Žd 11, 1