Zachraň mě, Bože, vody mi pronikly až k duši!
Můj Otče, je-li to možné, ať mne mine tento kalich. Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty. – Ve vnitřním zápase. – Ježíš zaplakal.
Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl. – Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.
On se stará o vás. – Povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Když půjdeš přes vody, budu s tebou, a přes řeky, nezalijí tě. – Nezanechám tě, ani tě neopustím.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? – I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky!
Ž 69, 2; Mt 26, 39; L 22, 44; J 11, 35; Iz 53, 4; Žd 4, 15–16; 1 P 5, 7 (NBK); Iz 43, 1–2; Žd 13, 5; Jb 13, 15 (KR); Ž 73, 26 (B21)