Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.
Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl. – On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl. – On se však slitovával. – Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On přece ví, jak jsme utvořeni.
Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost? – Neboť koho Pán miluje, toho vychovává. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. – Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému.
Ale on mi řekl: Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti. Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
J 11, 3; Iz 53, 4; Mt 8, 17; Ž 78, 38; Ž 103, 13–14; Ř 8, 35; Žd 12, 6.11; Ř 8, 28; 2 K 12, 9