Ranní čtení
Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme.
Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí.
Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. – Když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým, jenž je závdavkem našeho dědictví až do (našeho) vykoupení.
Ježíš mu řekl: Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili. – Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevýslovnou radostí, plnou slávy, docházejíce cíle své víry, záchrany duší.
Chodíme vírou, ne tím, co vidíme. – Neodhazujte tedy svou smělou důvěru, která má velikou odplatu.
Žd 11, 1; 1 K 15, 19; 1 K 2, 9–10; Ef 1, 13–14; J 20, 29 (NBK); 1 P 1, 8–9; 2 K 5, 7; Žd 10, 35
Večerní čtení
Já jsem to, nebojte se.
Když jsem jej spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. I položil na mne svou pravici a řekl: Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí. – Já, já jsem ten, kdo mažu kvůli sobě tvá přestoupení a tvé hříchy připomínat nebudu.
Běda mi, jsem zničen, … mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů! Vtom ke mně přilétl jeden z těch serafů a v ruce měl žhavý uhel, který vzal kleštěmi z oltáře. Dotkl se mých úst a řekl: Hle, tento uhel se dotkl tvých rtů; tvá vina je odvrácena a tvůj hřích je usmířen. – Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy. Navrať se ke mně, neboť jsem tě vykoupil.
Jestliže by někdo zhřešil, máme u Otce Zastánce, Ježíše Krista, toho spravedlivého.
J 6, 20; Zj 1, 17–18; Iz 43, 25; Iz 6, 5–7; Iz 44, 22; 1 J 2, 1