Ranní čtení
Nyní je zde potěšován.
Tvé slunce již nezapadne a tvůj měsíc se neschová, protože Hospodin bude tvým věčným světlem a dny tvého smutku skončí. – Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře; potupu svého lidu odstraní na celé zemi. – To jsou ti, kteří přicházejí z velikého soužení a svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově. Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan. Již nebudou hladovět ani žíznit, neublíží jim slunce ani jiný žár, neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. – Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.
Lk 16, 25; Iz 60, 20; Iz 25, 8; Zj 7, 14–17; Zj 21, 4
Večerní čtení
Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat.
Blahoslavení mrtví, kteří … umírají v Pánu, … odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi. – Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou únavou vysílení. – Samuel se zeptal Saula: Proč mě znepokojuješ a necháváš mě vyvolat?
Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš. – Mrtví již nechválí Hospodina, ani nikdo z těch, kdo sestupují do říše ticha.
Já jsem už vydáván v oběť a přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Nakonec je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce.
A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého.
J 9, 4; Zj 14, 13; Jb 3, 17; 1 S 28, 15; Kaz 9, 10 (EP); Ž 115, 17; 2 Tm 4, 6–8; Žd 4, 9–10