Ranní čtení
Tehdy Duch Ježíše vyvedl do pustiny, aby byl pokoušen od Ďábla.
On ve dnech svého pozemského života s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany,
Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.
Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. – Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.
Mt 4, 1; Žd 5, 7–9; Žd 4, 15; 1 K 10, 13; 2 K 12, 9
Večerní čtení
Syn člověka přišel, aby … dal svůj život jako výkupné za mnohé.
Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu.
Jako beránek vedený na porážku – Za ty ovce pokládám svůj život. Nikdo mi ho nebere, ale já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout.
Život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vás, neboť je to krev, která získává pro člověka smíření. – Bez vylití krve není odpuštění.
Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Mt 20, 28; Žd 9, 13–14; Iz 53, 7; J 10, 15.18 (NBK); Lv 17, 11; Žd 9, 22; Ř 5, 8–9