Ranní čtení
Až se najíš a nasytíš, dobrořeč Hospodinu, svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal.
Měj se na pozoru, abys nezapomněl na Hospodina, svého Boha. – Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. Ježíš na to řekl: Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?
Vždyť veškeré Boží stvoření je dobré a nic, co se přijímá s díkůčiněním, se nemá odmítat, neboť se to posvěcuje Božím slovem a modlitbou. – Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu. – Hospodinovo požehnání obohacuje a námaha k němu nic nepřidá.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. … On odpouští všechny tvé viny, … korunuje tě milosrdenstvím a slitováním.
Dt 8, 10; Dt 8, 11; Lk 17, 15–18; 1 Tm 4, 4–5 (NBK); Ř 14, 6; Př 10, 22; Ž 103, 1–4
Večerní čtení
Ježíš … byl naplněn soucitem.
Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky. – Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. – Dovede mít ohled na nevědomé a bloudící. – Přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.
Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach.
Ale ty jsi, Panovníku, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti. Pohleď na mě a smiluj se nade mnou! Dej svou sílu svému otroku, zachraň syna své služebnice!
Mt 14, 14 (NBK); Žd 13, 8; Žd 4, 15; Žd 5, 2 (NBK); Mk 14, 37–38; Ž 103, 13–14; Ž 86, 15–16