Ranní čtení
Pokorné učí své cestě.
Blahoslavení tiší.
Znovu jsem viděl pod sluncem, že běh nezáleží na rychlých a boj nezáleží na hrdinech, ani chléb nezáleží na moudrých, ani bohatství nezáleží na rozumných a ani milost nezáleží na vzdělaných. – Srdce člověku vymýšlí cestu, ale jeho kroky určuje Hospodin.
Pozvedám své oči k tobě, jenž na nebesích trůníš. Hle, jako oči otroků k rukám jejich pánů, jako zraky otrokyně k rukám její paní, tak naše zraky vzhlížejí k Hospodinu, našemu Bohu. – Dej mi poznat cestu, kterou mám jít; vždyť k tobě pozvedám svou duši!
Bože náš, což je nebudeš soudit? Vždyť v nás není síla proti tomuto velkému davu, který táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale k tobě obracíme oči.
Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána.
Ž 25, 9; Mt 5, 5; Kaz 9, 11; Př 16, 9; Ž 123, 1–2; Ž 143, 8; 2 Pa 20, 12; Jk 1, 5
Večerní čtení
Ty, Panovníku Hospodine, jsi promluvil a tvým požehnáním bude požehnán dům tvého otroka navěky.
Když ty jsi Hospodine požehnal, bude požehnán navěky. – Hospodinovo požehnání obohacuje a námaha k němu nic nepřidá.
Máme pamatovat na slova Pána Ježíše, neboť on řekl: ‚Blaženější je dávat než brát.‘ – Když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé, a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých. – Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.
Blahoslavený je ten, kdo má porozumění pro slabého, ve zlý den jej Hospodin zachrání. – Hospodin je slunce i štít.
2 S 7, 29; 1 Pa 17, 27; Př 10, 22; Sk 20, 35; Lk 14, 13–14; Mt 25, 34–36; Ž 41, 2; Ž 84, 12