Ranní čtení
Když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: Jsme neužiteční služebníci.
Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. – Co z toho, co máš, jsi nedostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nedostal? – Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní, nikoli já, nýbrž Boží milost, která byla se mnou. – Vždyť z něho a skrze něho a pro něho jsou všechny věci. – Ze tvé ruky jsme ti dali.
Nevcházej v soud se svým otrokem, neboť před tebou není spravedlivý nikdo z živých.
L 17, 10 (NBK); Ř 3, 27; 1 K 4, 7; Ef 2, 8–10; 1 K 15, 10; Ř 11, 36; 1 Pa 29, 14; Ž 143, 2
Večerní čtení
On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach.
Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu ze země, a do jeho chřípí vdechl dech života; a člověk se stal živou duší.
Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen, vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné, má duše to velmi dobře ví. Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny, utvářely se, nebyl ani jeden z nich.
Což nemáme všichni jednoho otce? Cožpak nás nestvořil jeden Bůh? – Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme. – Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se.
Ž 103, 14; Gn 2, 7; Ž 139, 14–16; Mal 2, 10; Sk 17, 28; Ž 103, 13; Ž 78, 38–39