Ranní čtení
Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat.
Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha. Vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti, za svého Boha. – Hospodine, touhu pokorných jsi vyslyšel. Upevníš jim srdce, popřeješ jim sluch. – Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a ochotný odpouštět; jsi hojný v milosrdenství ke všem, kdo k tobě volají.
Jákob tedy řekl svému domu: … vstaňme a vystupme do Bét-elu. Tam udělám oltář Bohu, který mi odpověděl ve dni mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.
Miluji Hospodina, vždyť slyší můj hlas, mé úpěnlivé prosby, naklonil ke mně ucho. Po všechny své dny k němu budu volat. Omotaly mě provazy smrti, dolehla na mě tíseň podsvětí, postihlo mě soužení a žal. Vzývám však Hospodinovo jméno.
Ž 50, 15; Ž 42, 12; Ž 10, 17; Ž 86, 5; Gn 35, 2–3; Ž 116, 1–4
Večerní čtení
Neboť ještě velmi, velmi krátký čas, a ten, který má přijít, přijde a nebude otálet.
Zapiš vidění, zřetelně ho napiš na tabulky, aby to čtenář mohl přeběhnout zrakem. Vždyť vidění je svědkem pro určený čas, svědectvím o konci, a neselže. Ačkoliv otálí, vyčkávej na něj, neboť se jistě naplní a neopozdí se.
Tato jedna věc ať vám není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a ‚tisíc let jako jeden den‘. Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. – Ale ty jsi, Panovníku, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti. – Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil. Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh, kromě tebe, který by dělal něco pro toho, kdo na něj očekává.
Žd 10, 37; Abk 2, 2–3; 2 P 3, 8–9; Ž 86, 15; Iz 63,19; Iz 64