Ranní čtení
Do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili.
Jsou unaveni činěním zla. – Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti?
Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. – Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí Boží slávy.
Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla. – Nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry. – Toto je místo odpočinku, dejte odpočinek vyčerpanému, toto je místo odpočinutí.
Žd 4, 3; Jr 9, 4; Ř 7, 23–24; Mt 11, 28; Ř 5, 1–2; Žd 4, 10; Fp 3, 9; Iz 28, 12
Večerní čtení
Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů.
Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí? – Vzepřeli se jeho Duchu a on svými rty mluvil nerozvážně.
Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.
Někdo žvaní, jako když bodá mečem, ale jazyk moudrých přináší uzdravení. Pravdivé rty obstojí navěky, kdežto lživý jazyk jen na okamžik. – Jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být!
Odložte … hněv, vztek, špatnost, rouhání a nemístné řeči ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky. – Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení. – V jejich ústech nebyla nalezena lež.
Ž 141, 3; Ž 130, 3; Ž 106, 33; Mt 15, 11; Př 12, 18–19; Jk 3, 8.10; Ko 3, 8–9; 1 Te 4, 3; Zj 14, 5