Ranní čtení
Neboj se. Já jsem první i poslední.
Neboť jste nepřistoupili k hmatatelné hoře a k planoucímu ohni a k temnotě a k mrákotě a vichru, … ale přistoupili jste k hoře Siónu … k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými, a k prostředníku nové smlouvy. – Původce a dokonavatel víry Ježíš. – Nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.
Toto praví Hospodin, král Izraele a jeho vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední; kromě mne není žádný Bůh. – Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.
Ty jsi přece odedávna, Hospodine, můj Bože, můj Svatý. – Kdo je Bůh kromě Hospodina? Kdo je skálou kromě našeho Boha?
Zj 1, 17; Žd 12, 18.22–24; Žd 12, 2; Žd 4, 15–16; Iz 44, 6; Iz 9, 5; Abk 1, 12; 2 S 22, 32
Večerní čtení
Doveď mě na skálu, která je vyšší než já.
O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku. – Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato. – Panovníku, tys býval naším příbytkem od pokolení do pokolení. – Byl jsi pevností pro chudého, pevností pro nuzného v jeho tísni; útočištěm před přívalem, stínem před horkem.
Kdo je skálou, ne-li náš Bůh? – Nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. – Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději! – Tuto naději máme jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou a vcházející až dovnitř za oponu.
Ž 61, 3; Fp 4, 6–7; Ž 142, 4; Jb 23, 10; Ž 90,1; Iz 25, 4; Ž 18, 32; J 10, 28; Ž 119, 116; Žd 6, 19