Ranní čtení
Dosud jste nevešli do odpočinutí a do dědictví, které ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Toto není místo odpočinku. – A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. – Do vnitřku za oponu, kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš.
V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. – Mám touhu … být s Kristem, což je mnohem, mnohem lepší.
Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly. – Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou únavou vysílení.
Shromažďujte si poklady v nebi. … Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. – Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi.,
Dt 12, 9; Mi 2, 10; Žd 4, 9; Žd 6, 19–20; J 14, 2–3; Fp 1, 23; Zj 21, 4; Jb 3, 17; Mt 6, 20–21; Ko 3, 2
Večerní čtení
Kde je, ó smrti, tvůj osten? Kde je, ó peklo, tvé vítězství?
Ostnem smrti je hřích. – Nyní však je zjeven jednou při dokonání věků ke zrušení hříchu skrze svou oběť. A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud, tak i Kristus, když byl jednou obětován, aby vynesl hříchy mnohých, podruhé se bez hříchu ukáže k záchraně těm, kteří ho očekávají.
Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví.
Neboť já jsem už vydáván v oběť a přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Nakonec je pro mne připraven věnec spravedlnosti. 1 K 15, 55 (NBK); 1 K 15, 56; Žd 9, 26–28; Žd 2, 14–15; 2 Tm 4, 6–8