Ranní čtení
Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů.
Kdo vystrojil Hospodinova ducha, kdo byl jeho rádce a poučil ho?
Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit.
Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. – Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
Můj duch stojí uprostřed vás, nebojte se. – Boj není váš, ale Boží.
Hospodin nezachraňuje mečem ani kopím. Neboť tento boj je Hospodinův.
Za 4, 6; Iz 40, 13; 1 K 1, 27–29; J 3, 8; J 1, 13; Ag 2, 5; 2 Pa 20, 15; 1 S 17, 47
Večerní čtení
Učiň, jak jsi prohlásil.
Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou. A já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, vždyť spoléhám na tvé slovo! Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději. Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem.
Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda.
Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil jej přísahou, abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. Máme ji jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu, kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš.
2 S 7, 25; Ž 119, 38.42.49.54; Ž 119, 72. 89–90; Žd 6, 17–20