Ranní čtení
Kdo však zachovává jeho slovo, v tom se skutečně Boží láska stala dokonalou.
A Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře ovcí pro krev věčné smlouvy, našeho Pána Ježíše, ať vás zdokonalí ve všem dobrém k vykonání jeho vůle, čině v nás to, co je před ním příjemné, skrze Ježíše Krista, jemuž buď sláva na věky věků. Amen.
A podle toho víme, že jsme jej poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. – Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. – Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý.
V tom dosáhla láska při nás cíle, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.
1 J 2, 5; Žd 13, 20–21; 1 J 2, 3; J 14, 23; 1 J 3, 6–7; 1 J 4, 17
Večerní čtení
Kdo je pomalý k hněvu, je velice rozumný.
Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu. – Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.
Napodobujte tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce. – Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. – Je to totiž milost, snáší-li někdo bolesti kvůli svědomí před Bohem a trpí nespravedlivě. … Ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. … Neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě.
Hněvejte se, a nehřešte.
Př 14, 29; Ex 34, 6; 2 P 3, 9; Ef 5, 1–2; Ga 5, 22–23; 1 P 2, 19–21.23; Ef 4, 26