Ranní čtení
K večeru Izák vyšel na pole, aby přemýšlel.
Kéž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce, Hospodine, má skálo a můj vykupiteli!
Když hledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi upevnil, co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že jej navštěvuješ? – Velké jsou skutky Hospodinovy, vyhledávané všemi, kdo v nich mají zalíbení.
Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne, ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. – Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Budeš nad ním rozjímat ve dne i v noci. – Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu. Když si tě na lůžku připomínám, o tobě rozjímám za nočních hlídek.
Gn 24, 63; Ž 19, 15; Ž 8, 4–5; Ž 111, 2; Ž 1, 1–2; Joz 1, 8; Ž 63, 6–7 (EP)
Večerní čtení
Dokdy, Hospodine, na mě budeš zapomínat? Navěky? Dokdy budeš přede mnou skrývat svou tvář?
Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. – Ale Sijón říkal: Hospodin mě opustil, Panovník na mne zapomněl. Cožpak může žena zapomenout na své miminko a nesmilovat se nad synem svého lůna? I když ony mohou zapomenout, já však na tebe nezapomenu.
Izraeli, u mne nebudeš zapomenut. Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy. Navrať se ke mně, neboť jsem tě vykoupil.
Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. – Žena křičela: Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! … Ale on jí neodpověděl ani slovo.
Aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, … byla nalezena.
Ž 13, 2; Jk 1, 17; Iz 49, 14–15; Iz 44, 21–22; J 11, 5–6; Mt 15, 22–23; 1 P 1, 7