Ranní čtení
Je dobré, aby člověk měl naději a mlčky čekal na Hospodinovu záchranu.
Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením? – Řekl jsem, že jsem zapuzen od tvých očí. Tys ale vyslyšel mé úpěnlivé prosby, když jsem k tobě volal.
Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. – Čekej na Hospodina a zachrání tě. – Umlkni před Hospodinem a toužebně na něj očekávej. Nerozčiluj se kvůli těm, kterým se na jejich cestě daří.
Vy zde nebudete bojovat. Postavte se, stůjte a dívejte se na Hospodinovu záchranu pro vás.
V konání dobrého pak nepolevujme, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. – Hle, rolník očekává vzácný plod země, trpělivě na něj čeká, až se mu dostane podzimního a jarního deště.
Pl 3, 26; Ž 77. 9; Ž 31, 23; L 18, 7–8; Př 20, 22; Ž 37, 7; 2 Pa 20, 17; Ga 6, 9 (NBK); Jk 5, 7
Večerní čtení
Pochytejte nám lišky, lištičky, co na vinicích škodí. Vždyť naše vinice rozkvétá.
Kdo rozpozná pochybení? Zbav mě těch skrytých. – Dbejte na to, aby se někdo nepřipravoval o Boží milost, aby vás netrápil nějaký vzhůru rostoucí kořen hořkosti a aby skrze něj nebyli poskvrněni mnozí. – Běželi jste dobře. Kdo vám zabránil poslouchat pravdu?
Ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše. Jenom veďte život hodný Kristova evangelia. – A tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velikými věcmi. Hle, jak maličký oheň zapálí veliký les! I jazyk je oheň, svět nepravosti. Jazyk má mezi našimi údy takové postavení, že znečišťuje celé tělo a zapaluje běh naší přirozenosti, neboť je rozpalován peklem. Ale jazyk, to nezvládnutelné zlo plné smrtelného jedu, žádný člověk zkrotit nemůže. – Vaše řeč ať je vždy laskavá, okořeněná solí.
Pís 2, 15; Ž 19, 13; Žd 12, 15; Ga 5, 7; Fp 1, 6.27; Jk 3, 5–6.8 (NBK); Ko 4, 6