Ranní čtení
Tato jedna věc ať vám není skryta, milovaní, že jeden den je u Pána jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí.
Moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé, je Hospodinův výrok. Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše. Tak jako déšť či sníh padá z nebe a nevrací se tam zpět, nýbrž zavlažuje zemi, … tak bude mé slovo, které vyjde z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná to, co si přeji, a zdárně dokáže to, k čemu ho pošlu.
Bůh totiž všechny uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval. Ó, hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!
2 P 3, 8–9; Iz 55, 8–11; Ř 11, 32–33
Večerní čtení
Byli jste jako poleno zachráněné z ohně.
Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů? – Sami v sobě jsme však měli ten rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé; on nás vysvobodil z takového nebezpečí smrti a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že ještě znovu vysvobodí. – Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Je hrozné upadnout do rukou živého Boha. – Protože tedy známe bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi.
Přicházej … vhod či nevhod. – Ale jiné zachraňujte v bázni, vytrhujíce je z ohně.
Ne silou ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů. – Který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy.
Am 4, 11; Iz 33, 14; 2 K 1, 9–10; Ř 6, 23; Žd 10, 31; 2 K 5, 11; 2 Tm 4, 2; Ju 23 (NBK); Za 4, 6; 1 Tm 2, 4