Ranní čtení
Vždyť se podívejte, co velkého s vámi učinil.
Pamatuj na celou cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh, vedl těchto čtyřicet let pustinou, aby tě pokořil, vyzkoušel a poznal, co je ve tvém srdci, jestli budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne. Věz tedy ve svém srdci, že tak jako člověk vychovává svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává tebe.
Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou. Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením. Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. – Hospodin mě přísně káznil, ale nevydal mě smrti.
Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám podle našich provinění. Vždyť jak vysoko jsou nebesa nad zemí, tak mocné je jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí. On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach.
1 S 12, 24; Dt 8, 2.5; Ž 119, 75.71.67; Ž 118, 18; Ž 103, 10–11.14
Večerní čtení
Očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista.
Předkládaná naděje. Máme ji jako kotvu duše, bezpečnou a pevnou, která vchází až do vnitřku za oponu, kam kvůli nám vešel náš předchůdce Ježíš. – Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí. – Přijde, aby v onen den byl oslaven ve svých svatých a aby se stal předmětem obdivu ve všech těch, kdo uvěřili.
Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to, ale i my… sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla. – Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho uvidíme takového, jaký je. – A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě.
Ano, přijdu brzy. Amen, přijď, Pane Ježíši!
Tt 2, 13; Žd 6, 18–20; Sk 3, 21; 2 Te 1, 10; Ř 8, 22–23; 1 J 3, 2; Ko 3, 4; Zj 22, 20