Ranní čtení
Nechlub se zítřejším dnem, neboť nevíš, co den přinese.
Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany. – Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.
Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.
Duše, máš hodně zásob na mnoho let; odpočívej, jez, pij, raduj se. … Blázne! Ještě této noci si od tebe vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi připravil? Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady, a není bohatý v Bohu.
Svět pomíjí i jeho žádost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věčnost.
Př 27, 1; 2 K 6, 2; J 12, 35–36; Kaz 9, 10 (EP); Lk 12,19–21; 1 J 2, 17
Večerní čtení
Ale ty jsi stále týž, tvá léta nekončí.
Dříve než se zrodily hory, než jsi zrodil zemi a celý svět, od věků navěky jsi ty, Bože.
Já Hospodin jsem se nezměnil, ani vy jste nepřestali být synové Jákobovi. – Tentýž včera i dnes, i na věky.
Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. – Dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.
Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. – Je to Hospodinovo milosrdenství, že jsme nezahynuli, neboť nepominulo jeho slitování.
Protože však on sám zůstává na věčnost, má nezměnitelné kněžství. Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. – Neboj se. Já jsem první i poslední.
Ž 102, 28; Ž 90, 2; Mal 3, 6; Žd 13, 8; Jk 1, 17; Ř 11, 29; Nu 23, 19; Pl 3, 22; Žd 7, 24–25; Zj 1, 17