Ranní čtení
Budou klást mé jméno na syny Izraele a já jim požehnám.
Hospodine, Bože náš, panovali nad námi páni jiní než ty; jen tvé jméno budeme připomínat. – Jsme tvoji odedávna, nad nimi jsi nevládl, oni se nenazývali tvým jménem.
Všechny národy země uvidí, žes byl nazván Hospodinovým jménem a budou se tě bát. – Vždyť kvůli svému velkému jménu Hospodin nezanechá svůj lid, neboť Hospodin se odhodlal učinit si z vás svůj lid.
Ach, Panovníku, slyš! Ach, Panovníku, odpusť! Ach, Panovníku, pozorně naslouchej a jednej, neotálej! Kvůli sobě samému, Bože můj, vždyť tvým jménem se nazývá tvé město i tvůj lid. – Pomoz nám, Bože, naše spáso, pro slávu svého jména! Vysvoboď nás a pro své jméno nás zprosti našich hříchů! Proč by měly národy říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“ – Hospodinovo jméno je pevnou věží, spravedlivý do ní poběží a bude v bezpečí.
Nu 6, 27; Iz 26, 13; Iz 63, 19; Dt 28, 10; 1 S 12, 22; Da 9, 19; Ž 79, 9–10; Př 18. 10
Večerní čtení
Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.
Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle. – Nepřestal sám sebe dosvědčovat. – Den dni vylévá řeč, noc noci sděluje poznání. Není to řeč, nejsou to slova, jejich hlas není slyšet.
Když hledím na tvá nebesa — dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, které jsi upevnil, co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že jej navštěvuješ?
Jiná je sláva slunce, jiná je sláva měsíce a jiná je sláva hvězd. Neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě. Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých. – Moudří budou zářit jasem oblohy; ti, kteří mnohé k spravedlnosti přivádí, budou jak hvězdy navždy, navěky!
Ž 19, 2 Ř 1, 20; Sk 14, 17; Ž 19, 3–4; Ž 8, 4–5; 1 K I5, 41–42; Da 12, 3 (B21)