Ranní čtení
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život.
Bůh … nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření. Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření. Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat.
J 3, 16 (NBK); 2 K 5, 18–21; 1 J 4, 8–11
Večerní čtení
Duch člověka je lampou od Hospodina.
Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem. A když to uslyšeli, byli obviněni ve svých svědomích a jeden po druhém odcházeli počínaje od starších až po poslední.
Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?
Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích. – I když by nás naše srdce odsuzovalo; … Bůh je větší než naše srdce a zná všechno. Milovaní, jestliže nás srdce neodsuzuje, máme radostnou důvěru k Bohu.
Všechno je čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, je to zlé. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré.
Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení a pohleď, není-li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!
Př 20, 27; J 8, 7.9 (NBK); Gn 3, 11; Jk 4, 17 (EP); 1 J 3, 20–21; Ř 14, 20.22 (NBK); Ž 139, 23–24