Ranní čtení
Tvá síla trvá po všechny tvé dny.
Když vás budou vodit a vydávat, nestarejte se předem, co byste řekli, ale co by vám v tu hodinu bylo dáno, to mluvte. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch Svatý. – Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
Bůh Izraele, on dává lidu sílu a moc. Bůh buď požehnán! – Unavenému dává sílu a bezmocného zahrnuje zdatností.
Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti. Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný. – Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje. – Šlapej, má duše, mocně.
Dt 33, 25; Mr 13, 11; Mt 6, 34; Ž 68, 36; Iz 40, 29; 2 K 12, 9–10; Fp 4, 13 (NBK); Sd 5, 21
Večerní čtení
Zvedni se, větříku severní, … Prožeň se mojí zahradou, její balzámy ať zavanou.
Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. – Ovoce Ducha.
Jako má otec soucit se svými syny, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Proto neochabujeme; i když náš vnější člověk chátrá, ten vnitřní se však den ze dne obnovuje. To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy, když nehledíme na věci viditelné, ale na neviditelné.
Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. – Ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.
Pís 4, 16 (B21); Žd 12, 11; Ga 5, 22; Ž 103, 13; 2 K 4, 16–18; Žd 5, 8; Žd 4, 15