Ranní čtení
Kdo rozsévá spravedlnost, sklízí pravou mzdu.
Po dlouhé době pak přišel pán oněch otroků a začal s nimi účtovat. Přistoupil ten, který dostal pět talentů, přinesl jiných pět talentů a řekl: Pane, pět talentů jsi mi svěřil; hle, jiných pět talentů jsem jimi získal. Jeho pán mu řekl: Dobře, otroku dobrý a věrný, byl jsi věrný nad málem, ustanovím tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.
My všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už to bylo dobré nebo zlé.
Bojoval jsem dobrý boj; běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Nakonec je pro mě připravena koruna spravedlnosti, kterou mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce.
Hle, přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby nikdo nevzal tvou korunu.
Př 11, 18; Mt 25, 19–21; 2 K 5, 10; 2 Tm 4, 7–8 (NBK); Zj 3, 11 (NBK)
Večerní čtení
Bůh je věrný.
Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby litoval. Což by on řekl a neučinil, promluvil a nenaplnil to? – Přísahal Pán a nebude toho litovat.
Když tedy Bůh chtěl ještě hojněji ukázat dědicům zaslíbení nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil jej přísahou, abychom skrze dvě nepohnutelné skutečnosti, v nichž není možné, aby Bůh lhal, měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. – Proto i ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať v konání dobra svěří své duše věrnému Stvořiteli.
Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne. – Věrný je ten, kdo vás povolává; on to také učiní. – Všechna Boží zaslíbení jsou v něm „ano“ a skrze něj „amen“, k slávě Bohu skrze nás.
1 K 10, 13 (EP); Nu 23, 19; Žd 7, 21; Žd 6, 17–18; 1 P 4, 19; 2 Tm 1, 12; 1 Te 5, 24; 2 K 1, 20 (NBK)