Ranní čtení
Nehledíme na věci viditelné, … neboť viditelné věci jsou dočasné, neviditelné však věčné.
Zde nemáme trvalé město. – Máte v nebi vlastnictví lepší a trvalé.
Neboj se, malé stádečko, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
Jste nyní nakrátko, je-li to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami. – Tam ničemové zanechali nepokoje, tam odpočinou únavou vysílení.
Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme a je nám těžko. – Bůh setře každou slzu z jejich očí. A smrti již nebude, ani žalu ani křiku ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuly.
Utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která na nás má být zjevena. – To naše nynější lehké soužení nám totiž působí nesmírně veliké břímě věčné slávy.
2 K 4, 18; Žd 13, 14; Žd 10, 34; Lk 12, 32; 1 P 1, 6; Jb 3, 17; 2 K 5, 4; Zj 21, 4; Ř 8, 18; 2 K 4, 17
Večerní čtení
On je náš pokoj.
Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění. Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností. – Neboť se Otci zalíbilo, … aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže… skrze něho. I vás, kteří jste kdysi byli odcizeni a myslí nepřátelští ve zlých skutcích, nyní smířil ve svém lidském těle skrze svou smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a bez úhony. – Vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. – Ve svém těle zrušil nepřátelství, Zákon s jeho příkazy a ustanoveními, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj.
Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé.
Ef 2, 14; 2 K 5, 19.21; Ko 1, 20–22; Ko 2, 14; Ef 2, 14–15; J 14, 27