Ranní čtení
Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim.
Viděl jsem Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové, … a jeden na druhého volal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy! – To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm. – Nahoře na tom jakoby trůnu (byl) kdosi vzhledem podobný člověku. Jako vzhled duhy, která je na oblaku v deštivý den, takový byl vzhled záře okolo něho, vzhled podobný Hospodinově slávě.
On řekl: Ukaž mi svou slávu! Řekl: Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu. – Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. – Neboť Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.
J 17, 22; Iz 6, 1–3; J 12, 41; Ez 1, 26.28; Ex 33, 18.20; J 1, 18 (EP); 2 K 4, 6 (EP)
Večerní čtení
Můj synu, kdyby tě hříšníci lákali, nepřivoluj!
Vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní, a jedl i on. – Cožpak se Akán, syn Zerachův, nezpronevěřil věrolomností při klatbě a na celou izraelskou obec nedopadlo rozhořčení a ten muž sám nevydechl kvůli své zvrácenosti naposled?
Nepůjdeš s davem za špatnostmi.
Nikdo z nás nežije sám sobě.
Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo. Vy však skrze lásku služte jedni druhým. – Dejte si však pozor, aby se vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. Když takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.
My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.
Př 1, 10; Gn 3, 6; Joz 22, 20; Ex 23, 2; Ř 14, 7; Ga 5, 13; 1 K 8, 9.12; Iz 53, 6