Ranní čtení
Hlavou mu na levici ležím, svou pravicí mne objímá.
Pod tebou jsou paže věčné. – Ale když (Petr) viděl silný vítr, dostal strach. Začal tonout a vykřikl: Pane, zachraň mě! Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: Malověrný, proč jsi zapochyboval?
Hospodin upevňuje kroky muže, oblíbil si jeho cestu. Když upadne, nebude zavržen, vždyť Hospodin mu podepírá ruku.
Miláček Hospodinův bude přebývat u něho v bezpečí, každý den ho chrání, přebývá na jeho ramenou. – Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. – Kdo se dotýká vás, dotýká se zřítelnice mého oka.
Nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny.
Pís 2, 6; Dt 33, 27; Mt 14, 30–31; Ž 37, 23–24; Dt 33, 12; 1 P 5, 7; Za 2, 12; J 10, 28–29
Večerní čtení
Kdo je ta, jež dolů jako úsvit hledí, jako luna krásná, jako slunce jasná? Respekt budí jak nazbrojená armáda.
Boží církev, kterou si získal vlastní krví.
Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná.
A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem. – Přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila; a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment. Tím kmentem jsou spravedlivé činy svatých. – Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří.
Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim.
Pís 6, 10; Sk 20, 28; Ef 5, 25–27; Zj 12, 1; Zj 19, 7–8; Ř 3, 22; J 17, 22