Ranní čtení
Jak velká je dobrota, kterou chováš vůči těm, kdo se tě bojí!
Od věků lidé neslyšeli ani nezaslechli, oko to nevidělo, aby byl Bůh – kromě tebe – který by dělal něco pro toho, kdo na něj očekává. – Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. – Dáváš mi poznat stezku života, hojnost radosti je tvá přítomnost, ve tvé pravici je věčné blaho.
Jak vzácné je tvé milosrdenství, Bože! Synové lidští hledají útočiště ve stínu tvých křídel. Sytí se tučností tvého domu, napájíš je proudem svých rozkoší.
Zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení nynějšího i budoucího života.
Ž 31, 20; Iz 64, 3; 1 K 2, 9–10; Ž 16, 11; Ž 36, 8–9; 1 Tm 4, 8
Večerní čtení
Syn Boží … má oči jako plamen ohně.
Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelné. Kdo mu porozumí? Já, Hospodin, zkoumám srdce a zkouším ledví, abych každému dal podle jeho cest, podle ovoce jeho činů. – Kladeš si před sebe naše nepravosti a to, co skrýváme, do světla své tváře. – Pán se obrátil a pohlédl na Petra. … A Petr vyšel ven a hořce se rozplakal.
Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo vydal svědectví o člověku. Sám totiž věděl, co je v člověku. – On přece ví, jak jsme utvořeni, pamatuje, že jsme prach. – Nalomenou třtinu nezlomí a hasnoucí knot neuhasí.
Pán zná ty, kdo jsou jeho. – Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce. Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.
Zj 2, 18; Jr 17, 9–10; Ž 90, 8; Lk 22, 61–62 (NBK); J 2, 24–25; Ž 103, 14; Iz 42, 3; 2 Tm 2, 19; J 10, 14.27–28