Ranní čtení
Zjevila se dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce.
Miluji tě věčnou láskou.
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.
Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. – A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. – Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké: Bůh byl zjeven v těle.
Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla,
Tt 3, 4; Jr 31, 3; 1 J 4, 9–10; Ga 4, 4–5; J 1, 14 (EP); 1 Tm 3, 16 (NBK); Žd 2, 14
Večerní čtení
Díky Bohu za jeho nevýslovný dar!
Hlahol Hospodinu, celá země! Služte Hospodinu s radostí, předstupte před něj s jásáním. Vejděte do jeho bran s děkovnými písněmi, na jeho nádvoří s chválami! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu! – Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.
On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. – Měl ještě jednoho: svého milovaného syna. Toho k nim poslal.
Ať vzdávají Hospodinu chválu za jeho milosrdenství a za divy, které pro lidi koná. – Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu!
Má duše velebí Pána a můj duch se rozveselil v Bohu, mém Zachránci.
2 K 9, 15; Ž 100, 1–2.4; Iz 9, 5; Ř 8, 32; Mk 12, 6 (EP); Ž 107, 21; Ž 103, 1; Lk 1, 46–47