Ranní čtení
Vím o jeho bolestech.
Muž bolestí, který znal nemoci. – Soucítí v našich slabostech.
On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl. – Ježíš, unaven cestou, se posadil u toho pramene.
Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se. – Ježíš zaplakal. – Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.
Shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi, aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti. – Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato. – Když můj duch ve mně umdlévá, ty znáš moji stezku.
Kdo se dotýká vás, dotýká se zřítelnice mého oka. – V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti je zachraňoval.
Ex 3, 7; Iz 53, 3; Žd 4, 15; Mt 8, 17; J 4, 6; J 11, 33; J 11, 35; Žd 2, 18; Ž 102, 20–21; Jb 23, 10; Ž 142, 4; Za 2, 12; Iz 63, 9
Večerní čtení
Musím konat skutky toho, kdo mne poslal, dokud je den.
Lenoch dychtí a nic nemá, ale touha pilných se naplní. – Ten, kdo napájí, také sám bude napojen.
Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a dokonal jeho dílo. Což neříkáte: ‚Ještě čtyři měsíce a přijde žeň‘? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni. Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. – Království Nebes je podobné hospodáři, který časně zrána vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod. – Podnikejte, dokud nepřijdu.
Vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní – nikoli já, nýbrž Boží milost, která byla se mnou.
J 9, 4; Př 13, 4; Př 11, 25; J 4, 34–36; Mt 20, 1–2; 2 Tm 4, 2; L 19, 13 (NBK); 1 K 15, 10